Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínka na Dikobraz

22. 10. 2010

Jiří Kos


   Satirický časopis Dikobraz se poprvé objevil na novinových stáncích v roce 1945 a jeho zakladatelem byl spisovatel a epigramatik Jaroslav Vojtěch, který soustředil kolem sebe mnoho vynikajících spolupracovníků, jako byli Zdena Ančík, Ondřej Sekora, Václav Lacina nebo Zbyněk Vavřín. Po roce 1948 časopis ovládli komunisté, a přestože byl zaměřený proti západnímu světu a nahrával novému státnímu zřízení, stal se velice oblíbeným týdeníkem v bývalém socialistickém Československu, zejména v Čechách a na Moravě, protože na Slovensku vycházel časopis Roháč. 

   Nejslavnější éra časopisu Dikobraz byla v 60. letech pod vedením šéfredaktora Dr. Eduarda Littmana a to z toho důvodu, že v něm postupně začaly publikovat velké hvězdy kresleného a psaného humoru jako byli Jiří Winter (známý pod pseudonymem Neprakta), Miloslav Švandrlík, Jaroslav Kerles, Jan Vyčítal, Vladimír Jiránek, Miroslav Kemel, Evžen Seyček, Jaroslav Dodal, Oldřich Dudek, Vladimír Renčín... I když byla redakce pod přísnou kontrolou tehdejšího režimu, který výsledky její práce často a nesmyslně cenzuroval, vycházel v časopisu inteligentní humor v kvalitním provedení. Mnozí zavedení autoři by rádi přišli i s odvážnějšími články a kresbami, ale neriskovali to, aby nepřišli o svou obživu. Dikobraz byl jistota. A také na svět přivedl spoustu nových autorů, protože dával čtenářům velký prostor v různých anketách a literárních soutěží. Přesto se do jeho řad nedostal kdejaký pisálek.

   Na vojně jsem sloužil s vystudovaným scenáristou z jednoho malého divadla v Ostravě a jemu první satirická povídka vyšla v Dikobrazu až na třetí pokus. Já sám jsem časopis torpédoval několika desítky výtvory, než se to konečně povedlo. I když příspěvky autorům z redakce nevraceli, jednu povídku mi poslali nazpět. Byla seškrtaná, opravená a s vysvětlením jak na to, a také s ujištěním, že mám dobré nápady, ale je třeba je správně napsat. Nikdy jsem český jazyk a literaturu nestudoval, byl jsem samouk a s jejich pomocí jsem se hodně naučil. Pak si mě vzal do parády kreslíř a redaktor Jožko Dřízhal, který mě přetáhl do Neihumoru. V té době (rok 1990) měl totiž Dikobraz značné problémy. Autoři se rozdělili do dvou skupin. Jedna začala vydávat ošizený Nový Dikobraz a ta druhá - převážně tvořena známými kreslíři - přivedla na prodejní pulty barevně provedený, ale drahý časopis Podvobraz. Obě tiskoviny přestaly vycházet v průběhu roku 1995 a byla to velká škoda. Pokus Dikobraz znovu se oživit, proběhl v letech 2004 – 05, ale nepovedl a skončil sporem o název. Vydavatel byl nucen přejmenovat ho na „Zabaveno“.

   Přestože byl po většinu času Dikobraz komunistickým projektem, nedal jsem (a ani nedám) na něj dopustit. Proto mě rozzlobila napsaná slova člena lomnické ČSSD pana Richarda Soukupa, který ho přefiltroval přes mou osobu a označil ho za plátek, jehož komunální humor a satira nesměly překročit kritiku úrovně podnikového ředitele. Začal ve své článku Jako vejce vejci srovnávat nesrovnatelné. V té době také vycházelo Rudé právo a jiné noviny, které psaly vážnou společenskou kritiku a články také nesměly překročit úroveň podnikového ředitele. A pan Soukup si určitě v té době rovněž kupoval Dikobraz (pokud ho dostal, protože byl hned ráno vyprodán) a četl ho a smál se vtipům, které byly na úrovni podnikového ředitele. Není sám, kdo asi moc dobře nerozumí humoru. Pan Bílek mě v jednom svém článku raději přirovnal k nacistovi a pan Rameš mě zase nazval mizerným bajkařem, místo aby se u mých povídek pobavil jako ostatní čtenáři Alternativy.

   V našem státě chybí kvalitní humoristický časopis - nějaký další „Dikobraz“, který by čtenáře přivedl dobrým humorem a slušnou satirou k dobré náladě; a politiky k tomu, aby předvolební kampaň dělali s úsměvem a s nadsázkou a ne aby se mezi sebou hádali, osočovali se a vedli nepříjemné líté boje.
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ano "pane" Jiří

(Rameš, 22. 10. 2010 18:47)

Napsal si plno výtečných textů, mnoho jsem jich uveřejnil na stránkách starých Lomnických listů a řadu jich četl v různých časopisech. Jsou to dobré věci a vždy jsem se osvěžil při jejich čtení. Byly to texty autorské psané z radosti. Některé Tebou publikované texty z poslední doby, mají dle mého mínění jednu vadu. A ty jistě víš jakou. Chybí mi v nich ta radost. Mohu-li radit. Oprosti se od politiky a budeš zase psát jako dřív. A jen tak na okraj. V Alternativě nepíšeš bajky sám.
Omlouvám se za svůj příměr, byl hodně příkrý. A navíc se domnívám, že my dva bychom neměli býti ve-při. Slibuji, že už nebudu na nic v Alternativě reagovat. A nabízím ruku ke smíru.
Nazdar.
Vašek Rameš