Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohled odjinud

Kateřina Orlová


Jeden z posledních příspěvků do Alternativy mne podnítil, abych přece jen ještě jednou zopakovala svůj názor na postoje k údajným agentům. Protože jsem při svém posledním písemném vyjádření na toto téma působila jako husopaska, která si nečte v registrech, ale občas divně myslí, pomůžu si poměrně snadno německou historičkou Christiane Brennerovou, která pracuje v Collegium Carolinum v Mnichově, výzkumném ústavu zabývajícím se českými dějinami. V rozhovoru v časopisu Respekt, č. 39, 2010 se vyjadřuje k práci českého Ústavu pro studium totalitních režimů, cituji: „…řídí se velmi pozitivistickou metodikou, to znamená, že se spisy StB berou za bernou minci podle hesla: Tak je to tady napsáno, tak to tedy i bylo.“ K tomu bych si snad jen dovolila poznámku, že na takovou práci stačí umět číst. Historička dále na otázku vyjadřující tradiční angažovaný český postoj Copak není jasná identifikace pachatelů úkolem takové instituce? odpovídá negativně. Cituji: „Od svých zdrojů si musí [Ústav] udržet kritický odstup. A zároveň musí zkoumat široký kontext minulé reality: Jaké byly podmínky a souvislosti, v nichž lidé jednali? Jaké možnosti měli na výběr? Jak fungovaly instituce? To je důležitější než identifikovat spisy, kterými lze konkrétní lidi dát na pranýř.
Samozřejmě potřebujeme spisy jako zdroje bádání – ale čistý zdroj jako takový nám moc nepomůže. Musíme reflektovat, proč konkrétní zdroj používáme a co nám vůbec říká. Možná takový spis vypovídá více o tom, jak pracovala StB a jak fungovala tehdejší společnost, než o tom, co dělal Milan Kundera. S takovým zdrojem se prostě musí zacházet velmi opatrně. A musíme akceptovat, že nám spis možná pravdu nikdy neprozradí.“
A jelikož ryba prý smrdí od hlavy, tak není divu, že když tohle neakceptují naši vědci, tak to neakceptují ani média a ostatní veřejnost.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář