Jdi na obsah Jdi na menu
 


Putinovy šachy

2. 3. 2022

Lumír Šarman, 22. února 2022

Té době se v Evropě říká Belle Époque – krásná doba. Trvala zhruba od roku 1880 do roku 1914. Šlo o klidné období, kdy neprobíhala žádná válka a společnosti většiny států zažívaly nebývalý rozkvět. Podle historika R. R. Palmera dosáhla tehdy evropská civilizace vrcholu své globální moci a vlivu. Potom přišla První světová válka a svět se zhrozil z míry devastace, jakou přinesla. V uspořádání po skončení Světové války, jak se jí tehdy říkalo (nikdo ji nechtěl opakovat), však byly položeny základy dosud nestrašnějšího světového konfliktu, Druhé světové války.

   Od skončení Druhé světové války jsme v Evropě měli skoro 50 let klidného období. Něco v historii nevídaného. Sice se odehrála tzv. Studená válka, ale na zbraně významněji došlo až po rozpadu Sovětského svazu. Evropa zažila válku v bývalé Jugoslávii. Když nepočítáme obsazení Krymu a konflikt na východě Ukrajiny, byl do té doby (od roku 1999) víceméně klid.

   Včera večer si ruský medvěd zase vyšlápl do okolí svého domu a ukousl kus území, které mu nepatří. Vladimir Putin, novodobý car, který vládne své zemi pevnou rukou a radí se s minimem lidí, pokračuje ve své hře na velmoc, která má právo na svůj životní prostor, svůj pohled na svět, svůj výklad dějin i mezinárodního právo. Víc jak deset let trvalo, než – jako šachista, který se chystá k útoku – připravil Putin vše tak, aby mohl teď tvrdit, že zachraňuje Doněck a Luhansk před státem, do kterého patří. Před Ukrajinou. Tu vykreslil jako zkorumpovaný stát, který škodí vlastním lidem. Tím že Rusko uznalo samozvané republiky na východě Ukrajiny, mohli jejich zástupci napsat „zvací dopisy“ a Rusové je mohou svou armádou začít chránit. Čechoslovákům to dobře připomíná rok 1968, jenže tentokrát nejde o spojenecká vojska, jde jenom o ta ruská.

brown-bear-g149de0185_1280.jpg

   Pokud tohle chování Putinovi projde, zopakuje se opět v budoucnu. On totiž hraje o své setrvání na vrcholu ruské pyramidy moci, kde se nenosí rukavičky a kde se neberou servítky. Jediné, co se uznává, je projevovat nelítostnou sílu vůči tak zvaným nepřátelům a bojovat za svou zem. Co na tom, že je to od A do Z vykonstruované. Co na tom, že se propagandisticky ohýbá realita. Je potřeba vytvořit a udržovat mýtus, kterým nakrmíme masy, když už jim nemůžeme dopřát stejně kvalitní život jako tam na západě. Vlastní svobodná média jsou pak ve stejné logice oficiálně označena za cizí agenty, za kritiku se odsuzuje do vězení nebo dokonce zabíjí.

   Rusko se chová jako zvíře, které je zahnané do kouta, a má dost síly na to, aby se zuřivě bránilo. Něco nám sděluje. Chce být respektováno. Jenže zapomíná, že respektovat lze pouze toho, kdo respektuje druhé. Putinovi tohle nesmí projít. Nejde jenom o to, jestli mu to neprojde u vlád evropských zemích. Jde stejně silně o tom, jak se chování Ruska postaví každý z nás. Jak o tom budeme spolu mluvit, jak to vysvětlíme našim dětem.