Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prodali jsme svoji svobodu?

16. 4. 2022

Mikeš

Prožíváme jeden z nejtemnějších momentů v Evropě. Moment, kdy světová velmoc rozpoutala naprosto zbytečnou válku vůči svému sousedovi. Válku, ve které umírají lidé jenom kvůli neuspokojeným politickým ambicím hrstky autoritářsky vládnoucích jedinců. Bohužel v tuto chvíli není možné předpovědět, jak tento válečný konflikt nakonec dopadne. Jediné co dnes musíme udělat, je vynaložit maximální osobní úsilí k eliminaci negativních dopadů a k znovunastolení míru. Bez ohledu na výsledek, budou příčiny tohoto konfliktu v blízké budoucnosti předmětem zkoumání přicházejících generací a doufejme, zároveň i zdrojem ponaučení, jak podobným fatálním selháním společnosti do budoucna předcházet.

   Předpokládám, že budoucnost postupně rozkryje celou řadu chyb, které Evropa a s ní i celé světové společenství v tomto směru za poslední léta společně nakupila. O jedné podstatné chybě jsem ale přesvědčen už nyní. Evropa se v posledních desítkách let, pomaličku, krůček po krůčku, ale přesto vytrvale vzdalovala od svých historických hodnot, kterými jsou demokracie, solidarita, spravedlnost čestnost, svoboda.

stock-5051154_640.jpg

   Evropa se nechala zatáhnout do slepého ekonomického soupeření světových velmocí, které tradiční lidské hodnoty zatlačilo do pozadí na úkor moderních veličin, definující úspěch a kvalitu společnosti počtem uzavřených kontraktů podtrženým ekonomickým růstem. Značná část Evropy uvěřila, že k vybudování kvalitních mezinárodních vztahů stačí dostatečná obchodní aktivita. Obchodní vztah začala považovat za výraz partnerství. Za krátkodobý prospěch byla ochotna obětovat svoje tradiční hodnoty. Toto, z mého pohledu minimálně morální selhání, jednotlivé státy obhajovaly promarněním obchodních příležitostí, které by jistě využil „někdo jiný“. Všimněte si, nakolik se zažil pojem ekonomické diplomacie. Spousta politiků si toto pojetí svého vládnutí dávala přímo na svůj vývěsní štít. V případě České Republiky je to sám prezident, který se k tomuto termínu hrdě hlásí. Jeho obchodní diplomacie měla zajistit „partnerství“ s Čínou i s Ruskem, bez ohledu na jednoznačné rozpory v chápání základních společenských měřítek.

   Často jsme slýchávali, že jako malá země si nemůžeme dovolit výhodně neprodat či nenakoupit jenom proto, že druhá strana nectí naše pojetí lidských svobod. Abychom byli spravedliví, pan prezident v tomto rozhodně není nijak výjimečný. Podstatná část evropské politické scény doposud praktikovala to samé. I velké země jako Německo, Francie jsou toho příkladem. Víra, že obchodní vztah je plnohodnotný ke vztahu partnerskému či aspoň přátelskému, byla minimálně naivní. Letité namlouvání si, že vzájemná kapitálová závislost a z ní vyplívající zisk může vykompenzovat rozpor v uznávaných hodnotách je jednou a možná, že i zásadní příčinou, současné války.

   Čtvrtek 24. 2. 2022 nám ukázal, jak rychle se tato křehká konstrukce zhroutila. Během pár hodin se celosvětově překreslila mapa skutečného partnerství. Hodnota peněz zapadla do pozadí v konfrontaci s hodnotami, jako jsou svoboda, spravedlnost a cena lidského života. Včerejší soupeření o větší ekonomický úspěch vybledl a místo něj nastoupil skutečný, aktivovaný partnerský hodnotový vztah solidarity a sounáležitosti, reagující na ruskou brutální agresi. Nemělo by to pro nás být zas tak velké překvapení. Žádné manželství nebude dlouhodobě funkční, pokud bude založeno na prostém profitování. Stejně, jak tato manželství většinou končí nesmiřitelným bojem o majetek, končí i mezinárodní vztahy a na jejich místo nastupuje boj. V tomto případě boj přímo existenční. Každý vztah může být dlouhodobě úspěšný pouze za předpokladu upřímně sdílených hodnot.

   Není v sílách jednotlivce zastavit válku, ale je povinností každého jednotlivce neprodat své hodnoty a neustoupit z nich, a to i když jsou krátkodobě nevýhodné. Dlouhodobé ztráty, které musíme nést, jsou přímo hrozivé. Ani levný plyn, ani levná ropa, ani levná průmyslové výroba nevykompenzují zbytečně zmařené životy a zdevastovanou Ukrajinu. Evropa se musí vrátit ke svým kořenům. Trpělivě kultivovat žebříček svých tradičních hodnot, efektivně je předávat mezi generacemi a důsledně, a bez jakýkoliv kompromisů je aplikovat v mezinárodní politice. To je trvalá povinností každého Evropana, to je skutečné evropanství. Pouze pokud neustoupíme ze svých hodnot, uspějeme.