Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odvážné Česko, povýšené Rusko a prezident, který nepomáhá

14. 5. 2021

Lumír Šarman, 28. dubna 2021

Minulý týden byl z hlediska zahraniční politiky tak výjimečný, že bychom museli jít daleko do minulosti, abychom našli nějakýone-6138672_640.png jemu podobný. Po odvolání ministra zahraničí Tomáše Petříčka byl chvíli ministrem Jan Hamáček – zároveň i ministrem vnitra, a od středy nastoupil ministr nový – Jakub Kulhánek.  To už naplno hořela diplomatická krize s Ruskem, kterou odstartovalo sobotní prohlášení premiéra a ministra vnitra. Ti Rusko díky závažným důkazům vyšetřovacích orgánů obvinili z teroristického činu ve skladu trhavin a munice ve Vrběticích. O kauze bylo doteď napsáno a řečeno tolik, že nemá smysl to opakovat. Já bych se chtěl pozastavit u chování prezidenta Miloše Zemana.

   O náklonnosti našeho prezidenta k velkým východním zemím se není potřeba rozepisovat. Čína a Rusko, Rusko a Čína. Klíčové zahraniční cesty hlavy státu opakovaně mířily na východ. Pro mnoho lidí je nepochopitelná Zemanova náklonnost k těmto dvěma zemím, kde vládne autoritářský režim a míra svobody a demokracie je nesrovnatelně nižší než u nás. Častokrát jsem měl pocit, že náš nejvyšší ústavní činitel podlézá svým protějškům v Moskvě a Pekingu. Vysvětlovat to snahou učit se od nich a přitáhnout k nám jejich investice. Pokud dosud nějaké přišly, byly významně menší a problematičtější než ty slíbené.

   Miloš Zeman opakovaně a pohrdavě komentoval práci BIS – Bezpečnostní a informační služby. Jejího šéfa už pětkrát odmítl jmenovat generálem. Jeho službu nazval čučkaři (z původního „čočkař“, člověk neschopný a neobratný viz Wikipedie). Vloni na podzim si prezident od BIS vyžádal seznam ruských agentů. BIS na takový požadavek nereagovala – pochopitelně, protože by tak ohrozila svou práci a na „stříbrném podnose“ by předala klíčové informace člověku, u kterého si nemůže, bohužel, být jista jejich zneužitím proti sobě a našemu státu.

   V neděli se prezident Zeman vyjádřil ke kauze Vrbětice. Učinil tak osmý den po oznámení premiéra a ministra vnitra. Vyjadřoval se k věci poté, co už první diplomatická bouře utichla a Rusko i Česko přistoupily dočasně na paritu – rovný počet osob na svých velvyslanectvích. Mnoho lidí bedlivě poslouchalo prezidentova slova. Čekalo, jestli podpoří vlastní vládu a vlastní tajnou službu. Jenže Miloš Zeman nemluvil ke svému národu, kterému přísahal věrnost. Mluvil k Rusku. Shodil opět věrohodnost argumentů, které předtím stačily vládě a stačily i partnerům v NATO a EU. Mluvil o jakýchsi dvou vyšetřovacích verzích vztahujících se k činu ve Vrběticích. Relativizoval možné zapojení ruských agentů. Postavil na roveň hypotézu s neobratným zacházením s výbušninami ve skladu a zásah cizích nepřátelských sil. V Moskvě se radovali a doma jsme mohli jenom skřípat zuby. Proč se tak Zeman chová? Může za to odtržení od reality starého a nemocného muže? Obrovská ješitnost a snaha upoutávat na sebe pozornost? Nebo něco dalšího, o čem nevíme? Dost možná jde o kombinaci všech těchto příčin. Prezident Zeman vědomě škodí vlastní zemi. Dobrou zprávou je, že takto koná dlouhodobě a naši západní partneři už ho přestali brát vážně…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář