Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nedůstojné odcházení

6. 11. 2021

Lumír Šarman, 16. října 2021

Umění odejít v pravý čas je vlastností zralých osobností. Dokázat si včas říct, že mé schopnosti už nedávají tu nejlepší záruku výsledků, které ode mne mé okolí očekává, to chce velký kus pokory. Každý tenhle okamžik jednou zažije, ať už jde o ukončení aktivní sportovní kariéry, odchod z místa, na které nestačí, nebo rozhodnutí odejít do důchodu.

man-5640540_1280.jpg

   U nejvyšších státních představitelů bychom rádi sledovali ty nejlepší lidské vlastnosti v akci. Rádi bychom svým dětem občas řekli „Podívej se, takhle se má chovat člověk, který je v čele“. Paradoxem politiky je a zdá se, že ještě dlouho zůstane, že takovými vzory neoplývá, i když by měla. Kdy jste naposledy byli hrdí na nějakého politika? Kdy jste naposledy byli schopni říct To je správný a čestný člověk? Mezi tisícovkami všech politiků v naší zemi od zastupitelů až po prezidenta, určitě takoví lidé jsou a bylo by chybou házet je do stejného pytle s těmi ostatními, ale je jich většina?

   V posledních měsících jsme svědky smutného a nedůstojného odcházení prezidenta republiky Miloše Zemana. Jeho na první pohled zřetelné zhoršování zdravotního stavu dostoupilo takové míry, že už ani nevíme, jestli je pan prezident schopen zastávat svou funkci. Lépe řečeno: pochybujeme o tom, že na první pohled těžce nemocný starý muž může zastávat důležitou státní funkci a být vrchním velitelem vojska.

   Je smutné a především nedůstojné, když prezident sám včas nerozpoznal, že se blíží výrazné zhoršení jeho schopností a že to nejspíše bude nevratný proces. Je frustrující sledovat, jak se kdysi nejvýraznější politická osobnost, pohotový myslitel a skvělý řečník mění ve starouška, který už příliš nevnímá, co se kolem něj děje a unikají mu souvislosti. Je ostuda a zároveň to je za stávající situace nevyhnutelné, že okolí prezidenta tuto situaci nezvládlo a nezvládá. Mlží a vysílá diletantské signály, které nás mají přesvědčit, že je vše v pořádku.

   Nelze se divit kancléři Mynářovi a mluvčímu Ovčáčkovi, že do poslední chvíle dělají vše pro to, aby udrželi status quo, ze kterého mají oni dva největší prospěch. Po odchodu Miloše Zemana už totiž nikdy tito pánové na takto vysoké funkce nedosáhnou a do historie odejdou jako obskurní postavičky, které oportunisticky využili šance se vyvézt k moci, veřejné pozornosti (Ovčáčkovy výkřiky na Twitteru) a penězům.

   Věřme, že Miloš Zeman, ačkoliv si o něm můžeme myslet cokoliv, odejde ze svého úřadu důstojně. Především kvůli zemi, kterou reprezentuje a kvůli svému odkazu, který ještě pořád obsahuje přínos pro Českou republiku po roce 1989. Nezbývá z něj už ale mnoho.