Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když je mikromanažer v koncích

25. 2. 2021

Lumír Šarman, 17. února 2021

Z hlediska přírody se zdá být vše v pořádku. Podzim i zima přinesly zatím nadprůměrné množství srážek. Únor byl navíc docela bílý a tak, jak praví pranostika, našim zemědělcům pole sílí. Několik dní vydatně mrzlo a populace různých škůdců prořídly. Potud tedy samé dobré zprávy.

   Jen kdyby nás pořád netrápily vysoké počty nakažených a také zemřelých na Covid-19. Je to jako když na plese spustí kapela polku a páry se pomalu roztočí. Pak přidají a za chvílí dosáhnou maximálních otáček. Chvíli je to příjemné. Tak na tři písničky. Jenže teď nám neviditelná kapela hraje už dlouho bez přestávky. Ani největší milovníky tance to nebaví, bolí je nohy a točí se jim hlava.

   Už ke konci roku 2020 se zdálo být jedinou reálnou nadějí na konec „tance“ s pandemií očkování. Za předpokladu, že se vše dobře připraví, budeme z toho během pár měsíců venku, věřili jsme. Do čela celého projektu se postavil supermanažer Andrej, kterého voliči vybrali před pár lety do čela státu. Vždyť stát je jenom o něco větší než Agrofert, který vybudoval a řídil, mysleli si.

   Manažer je člověk, který zodpovídá za řízení jiných lidí. Jeho cílem je společně s jeho lidmi dosáhnout požadovaných výsledků. Ty zpravidla stanoví majitel společnosti – firmy. Nejstarší typ manažera je takzvaný mikromanažer. Poznáte ho podle toho, že stojí svým lidem neustále za zády, vše kontroluje a vše schvaluje, protože nikdo přece nezvládne vše posoudit lépe než on. Představte si pana Držgroše z Dickensovy Vánoční koledy a máte ho.  Dnes už je mikromanažerů docela málo. Mladší generace totiž jejich přístup neakceptují. Mikromanažery nahrazují lídři s vizí a charakterem.

   Andrej Babiš je podle všeho mikromanažer. Má nutkavou potřebu u všeho být a do všeho mluvit. Jeho plánovací systém přitom tvoří obyčejný stolní týdenní kalendář, do kterého si vše zapisuje. Názorně byl jeho styl vidět při společných tiskových konferencích s bývalým ministrem zdravotnictví Vojtěchem. Jenže mikromanažer v dnešním světě neobstojí. Nemůže. Při komplexnosti dnešních problémů prostě nezvládne mít všechno ve své hlavně. Nezvládne – je přece jenom jeden – odpracovat to, co tým zkušených lidí. Problémem mikromanažera je, že trpí nedostatkem sebereflexe. Jeho ego je olbřímí. On si svou nedostatečnost nepřipouští. V krizi tak den za dnem nevyhnutelně ztrácí energii. S narůstající únavou dále klesá kvalita jeho rozhodnutí a na výsledcích je to znát.

   Posledním příkladem neschopnosti Andreje Babiše je projekt očkování. Babiš se hned na startu jmenoval jeho šéfem. Dosavadní výsledky jsou ale tristní, jak ukazují data v grafech. První ukazuje počet dávek očkování na 100 lidí v dané zemi (nerozlišuje 1. a 2. dávku). Druhý graf znázorňuje, jak rychle daná země aktuálně očkuje (opět dávky na 100 lidí). Abychom srovnávali srovnatelné, vybral jsem (kromě Polska) podobně velké země.

coronavirus-data-explorer.png

daily-covid-vaccination-doses-per-capita.png   Naši republiku řídí jako nejvyšší orgán vláda. V jejím čele stojí mikromanažer Babiš. Kolem sebe shromáždil tým, který akceptuje jeho styl a nedovolí si mu až na výjimky odporovat. Vše tedy do značné míry stojí a padá s Babišem. Tedy spíš padá, pokud jde o pandemii.

   Stát není a nemůže být firma. Stát je společenství, kde mají všichni nárok na důstojný život. O směřování státu nemůže v dnešním složitém světě rozhodovat sebeosvícenější jednotlivec.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář