Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život z bažin rozený

7. 11. 2020

Kateřina Orlová, 7. listopadu 2020

Hráze zaklenuté baldachýnem upleteným z dubových větví. Šustot listí pod nohama. Bílé mlžno, jež zastírá obzor a spojuje rybnik.jpgzemi s nebem. Ocelově šedivá hladina rybníků. Řvoucí animovaná mračna racků, kteří na sebe cosi křičí nám nesrozumitelnou řečí, snad něco radostného, možná bojovného, nejspíš sdílejí nadšení z podzimní žně.

   Každý, kdo zakotvil a zakořenil tady v tom kraji nebo kdo se tu narodil, má tyto obrazy vetknuté do hloubky svého nitra, dnešní řečí do svého genomu, a ty jej více či méně formují, jsou mu bytostnou potřebou a zdrojem energii pro vnitřní život. Myslím, že tesknota, zádumčivost a zadumanost krajiny a těžké myšlenky, jež nás stahují do prapůvodních močálů a bahen, nás paradoxně povznášejí a rozechvívají v nás vše živé. 

   rozmrberk.jpgTyto obrazy a nálady se zhmotňují především teď na podzim spolu s tradičními výlovy rybníků. Po staletí takřka neměnný výjev, práce, kterou nepřestanu obdivovat, krása, kterou budu mít navždy ráda. Obraz rybářů s nevodem byl ve středověku stejný jako dnes, muži ve vysokých holínkách, v dlouhých pláštích a kloboucích, brodící se vodou a bahnem, vynakládající obrovskou sílu, ti zasluhují nezměrný obdiv a uznání. Ruční a těžkou fyzickou práci rybníkářů ani digitální věk příliš nepoznamenal. Zatahování sítě, nabírání ryby podběráky, přesouvání do kádí, třídění a vážení, nakládání do aut… to je práce pro opravdové a neohrožené chlapy. Sem žádné genderové kvóty nepronikají.

   A my je můžeme obdivovat a sledovat, a přitom ještě sledovat divoký pohyb racků, ostré kontury krajiny hrající všemi barvami, zřetelné obrysy obzoru, přesnou hranici mezi zemí a nebem, vějíře šikmých paprsků pronikajících baldachýnem dubových větví, listí snášející se nezadržitelně k zemi…

Krása.