Jdi na obsah Jdi na menu
 


Klima, klima a zase to klima. Jaké jsou souvislosti?

16. 11. 2019

Lumír Šarman, 30. září 2019

Minulý týden se v New Yorku konal klimatický summit OSN. Lídři mnoha zemí se setkali, aby diskutovali o možnostech, jak emise.jpgzbrzdit nepříznivý trend růstu oteplování naší planety. Na úvod dramaticky vystoupila 16letá švédská studentka Greta Thurnberg a vyčinila přítomným politikům za to, že dělají pro životní prostředí a budoucí generace žalostně málo. Do značné míry má pravdu. Na budoucnost nikdo z nás příliš nemyslí. Po nás potopa.

   Pozoruji u sebe okamžiky, kdy bych nejraději prohlásil: Jděte už s tím oteplováním! Většinu času si však uvědomuji, že tohle není a nebude žádná legrace. Jsem taky člověk skeptický a rád si ověřuji, co mi druzí říkají. Ze všech důvěryhodných zdrojů na mě za poslední roky plyne jednoznačné zdůvodnění: člověk významně přispívá ke změně podnebí, ve kterém žije. Už jenom koncentrace CO2 v atmosféře roste výmluvným tempem. Podle oficiálních údajů (ČT, CNN) je jeho současná koncentrace nejvyšší za posledních – podržte se – 800 tisíc let. Přičemž polovinu celkového vypuštěného množství jsme zvládli dodat planetárnímu ovzduší teprve po roce 1990!

   Mnoho lidí v reakci na informaci, které se zaleknou (což může být rostoucí teplota, snižující se množství srážek, rostoucí sucho atd.), raději rychle „uteče“ – prohlásí, že to není pravda. Že jsou vědci, kteří vliv člověka na klima popírají. Ano jsou. Jejich však velmi, velmi málo. Další formou útěku je převést problém na někoho jiného. Třeba takto: Evropa za to nemůže, nejvíc vypouští USA, Čína a Indie. Jenže všechno získá novou perspektivu, když se podíváte na to, kolik emisí připadá na jednoho obyvatele dané země. Podle údajů Světové banky za rok 2014 tak třeba i Česká republika (10,5 milionu obyvatel) hravě předstihne Čínu (1,3 miliardy obyvatel), protože na každého z nás připadlo v daném roce 9,2 tuny CO2, přičemž jeden Číňan vyprodukoval „jen“ 7,5 tuny. Než budeme zvedat prst a ukazovat za naše hranice, dejme si tyhle údaje do souvislosti.

   Než abychom propadali beznaději a říkali si, že jako jednotlivci nic neovlivníme, měli bychom se naučit vidět náš vliv za každým rozhodnutím. Je to jednoduché – každá energie spotřebovaná v jakékoliv neobnovitelné formě zbytečně = zbytečný CO2, kterým nám zatopí. A i když nevíme zaručeně, že je to člověk, který má klíčový vliv na změnu klimatu (a nikdy to stoprocentně vědět nebudeme), neutíkejme před osobní zodpovědností. Naši potomci nechtějí žít v potopě, kterou jim způsobujeme.