Jdi na obsah Jdi na menu
 


Teorie lomnického třesku

26. 2. 2018

Jiří  K o s, 2. ledna 2018

Naše malé město v krásné třeboňské kotlině mezi rybníky se mění. A mění se lomnice_nad_luznici.jpgnejen vzhledově, tím že přibývají nové domy a rozšiřují se ulice. I obyvatelé v ní jsou jiní. Sám se přiznám, že některé naše občany vůbec neznám nebo jenom od vidění. Čím víc stárnu, tím to víc pociťuji, a možná i proto, že se mi vracejí dost často do mysli vzpomínky na časy minulé. Nejspíš jsem něco zaspal. To je tak, když zůstane člověk zahrabaný v noře jako jezevec…
   Když se do Lomnice stěhoval můj otec, aby zde založil svou rodinu, říkali mu, že je náplava a docela dost dlouho, než to v očích sousedů přestalo platit. Musel dokázat, že sem patří. Tohle už dávno neplatí. Každá květina má své kořeny a musí se občas přesadit, aby krásně kvetla. Lidé se stěhují a hledají místa blízká jejich srdcím. Za poslední léta se v našem městě zabydleli různí lidé. Bereme je za své a spoléháme, že když tu žijí, že jim na našem městu záleží a že mu chtějí pomáhat. A oni to umí. Možná lépe než ty starousedlíci, kteří se na veřejných schůzích mezi sebou hádají a házejí kolem bláto.
   Proč tohle vůbec píšu? Mám rád své rodné město a záleží mi na něm. A myslím si, že bychom měli táhnout za jeden provaz a lépe se domlouvat, aby naše malé město vzkvétalo a vyrovnalo se těm velkým. Přeji všem obyvatelů Lomnice krásný a úspěšný rok 2018.

Fotografie: Pavel Rychtecký - Own work, CC BY 3.0