Jdi na obsah Jdi na menu
 


Voda nad zlato

10. 5. 2017

Kateřina Orlová, 19. dubna 2017

Je Pondělí velikonoční a docela poctivě prší a já se z toho upřímně raduju. Déšť je vzácný, voda je vzácná. Vím ale, že ať se mraky snaží sebevíc, mnohé jejich úsilí přijde nazmar, protože člověk si planetu progresivně betonuje a ucpává. A jeho vodohospodářské orgány likviduje a usmrcuje.
Připadá mi ovšem směšné až srandovní, skoro jako scénka ze školy, kdy žáček sice ví, že je hodina přírodopisu, ale jsa z nepozornosti vyrušen otázkou vyhrkne první hloupost, která ho napadne, že naše vláda má (jakkoli bohulibý) nápad zaplatit lidem sudy na dešťovou vodu a další zadržovací systémy. A z druhé strany se stará, aby byla každá plocha a ploška zastavěná, každá parcela neužitečně využitá, každý trávník zadlážděn. Připadá mi tragické, když slyším o stavbách dalších a dalších kanceláří, a přitom chodím kolem výškových budov s obřími bannery Kanceláře – For leasing. Skoro se bojím zavlaha.jpgkaždé stavby na zelené louce, která nenávratně ničí zemědělskou půdu. O likvidaci plic Země na druhé straně planety ani nemluvě. Děsím se našeho zbožšťování aut, jimž stále ustupujeme, asfaltujeme jim místa ke stání a obrovské plochy k ježdění.
   Vím, že jeden dům, jedna silnice, jedno parkoviště jsou jen kapky zemského povrchu. Ale každá kapka se počítá. Kapky vody znamenají život. Je známo, že v polopouštním Izraeli zavlažují plodiny kapkami vody (kterou musejí vyrábět).
   Všichni víme, že z betonu se nenajíme, z prachu nenapijeme. Přesto jsme zatím krátkozrací a mnohdy směšní. Nechť jsou i letošní Velikonoce svátky skutečně nového života s nadějí na věčný život – věčný život ve smyslu záchovy života jako takového.