Jdi na obsah Jdi na menu
 


Smutná podívaná

19. 5. 2017

Lumír Šarman, 10. května 2017

   Záležitosti už dlouhou dobu bublající pod povrchem se poslední týden daly lod-na-vlnach.jpgrázně do pohybu. Premiér Sobotka oznámil záměr podat demisi, protože očekával, že bude brána, jako dosud vždy, za odstoupení celé vlády. Chtěl tím řešit podezření spojená s vicepremiérem Andrejem Babišem, slábnoucí preference své strany a nebezpečí, že ČSSD nebude po podzimních volbách tou rozhodující silou. Jenže zasáhl prezident republiky Miloš Zeman. Nejdříve namísto konzultační schůzky připravil na Hradě frašku v podobě ceremoniálu, jímž se snažil chytit Sobotku do pasti. Asi očekával, že premiér podlehne, demisi skutečně hned podá, on ji bude považovat jen za jeho odstoupení a zbytek vlády se nezmění. Jenže Bohuslav Sobotka se v této kritické chvíli projevil jako silná osobnost a prezidentovi se postavil. Demisi nepodal, místo toho následně podal návrh na odvolání ministra financí.  Od té doby se řítíme vlakem, na jehož světelné tabuli svítí „Krize – Vyřešení“, a doba příjezdu do cíle je neznámá. Zastávky, kterými jsme dosud projeli by se dali nazvat třeba takto: „U prezidentova samolibého výkladu ústavy“, „Babiš obětí spiknutí?“, „Čeho je moc, toho je příliš – senátoři pohrozili ústavní žalobou na prezidenta“, „Já Babiše neodvolám, radši pojedu do Číny“ a podobně.
   Václav Havel byl prvním polistopadovým prezidentem. S tehdy novou ústavou České republiky se stejně jako všichni ostatní učil zacházet a hledat v ní i pozici prezidenta. S odstupem času se mu v tom hledání nevedlo vždy dobře. Václav Klaus se ve svém pojetí prezidentské role posunul do ještě vyhraněnější pozice a to, jak se choval v rozporu se stanovisky vlády vzhledem k EU a Rusku nebo jak amnestoval mnoho odsouzených zločinců na konci svého mandátu, bylo zarážející. Miloš Zeman, první občany přímo volený prezident, však došel v bizarnosti pojetí svého úřadu zjevně nejdál. Nelze se vůbec divit, že se jindy klidný a rozvážný Senát parlamentu ČR tak rázně ozval. Bylo by velice smutné, kdyby nakonec zvažovaná žaloba na prezidenta skutečně padla. Vrhlo by to velký stín na něj i na Andreje Babiše, který nás toho všeho mohl dávno a dávno ušetřit buď transparentním vysvětlením svých kauz nebo odstoupením z vlády v momentě, kdy se stal její největší přítěží. Ten, kdo volal, že není jako oni, kdo chtěl vše uvést do pořádku, teď lpí na svém postu naprosto stejně jako ti, které dříve tak kritizoval a dělá politiku ostošest.   
   Jedno staré přísloví říká: Kdo seje vítr, sklízí bouři. Bude zajímavé sledovat, jaké výsledky dřívější a dnešní činy všech aktérů domácího politického panoptika přinesou. Miloš Zeman postupně likviduje všechny tehdejší poslance ČSSD, kteří ho v roce 2003 odmítli podpořit v prezidentské volbě. Možná ale už narazil na limit svých možností a teď ho čeká tvrdý střet s realitou – bouře rozpoutaná těmi, kterým chtěl a chce ublížit, může být silnější než vítr, který zasel. Obklopen svými přikyvovači si však Miloš Zeman bude asi až do poslední chvíle myslet, že v právu je on.