Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povolební postesknutí

28. 10. 2017

Kateřina Orlová, 22. října 2017

Tak jsem prohrála, ale to jsem čekala. Výsledek parlamentních voleb,danger_ahead_poster.jpg poměrně přesně kopírující předvolební průzkumy, nemohl překvapit, přesto to neuvěřitelné, jež se stalo skutečností, získalo na emoční síle.
Sama bych si teď nejraději dala špunty do uší a klapky na oči, abych neslyšela neviděla, jak to teď bude v našem pupku světa organizované.
Mluvím za sebe a snad za tu hrstku národa, která volila staré kamenné strany, snad se můžu odvážit říct, za tu hrstku, která volila aspoň trochu racionálně a na základě svědomí.
   Jedna děsivá věc jsou hrozby spojené s vítěznou stranou, již rozběhnuté z minulého období. Jistě, mít za vládce člověka, který si může koupit celou republiku, je skoro jako mít na trůnu pana krále, což možná nemusí být tak špatné. Jenomže že ta naše potenciální monarchie nevyhlíží moc osvíceně. Ale druhá, pro mě ze sociologického hlediska ještě děsivější věc je, kolik spoluobčanů touží po fašismu.
   Je s podivem, kolik lidí u nás nezvládlo ve škole dějepis, nezná pověst o Svatoplukovi a třech prutech, nenaučilo se kriticky a samostatně myslet. Připadá mi, že naše infantilní společnost už roupama neví, co by chtěla, a tak si jako rozeřvané dítě vydupává nesmysly.
   Šrouby se už začaly utahovat, teď se bojím, že mě (a hrstku dalších) bude další utahování čím dál víc bolet.