Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiný pohled na migraci. Jen si ho dopřát a víc pochopit

19. 5. 2017

Lumír Šarman, 19. dubna 2017aj_wej-wej_iii_-2017-.jpg

„Není žádná uprchlická krize, jen krize lidstva... Při současném přístupu k uprchlíkům ztrácíme své základní hodnoty.“
„V této nejisté době potřebujeme více tolerance, soucitu a důvěry v sebe navzájem, protože jsme na tom všichni stejně. Jinak se lidstvo dostane do ještě hlubší krize.“

Aj Wej Wej

   Je chladný duben roku 2017. Uprchlická vlna, která se valila Evropou v roce 2015 je dávno pryč. Do České republiky se nakonec nedostali skoro žádní lidé prchající před válkou nebo těžkým živobytím. Většina společnosti – až na politiky, kteří na strašáku migrace budou chtít postavit svou kampaň před podzimními volbami – ukolébána současnou prosperitou a rostoucími platy, spokojeně na téma migrace zapomněla. Připomene si sice občas nejasné kontury pojmů „islám“, „migrace“, „přistěhovalci“, „uprchlíci“ a další. Je to tehdy, když se někde objeví čin teroristů, bláznů nebo zoufalců, kteří chtějí brutalitou svého chování upozornit na svou věc. Jenže vše se většinou zploští do paušálního a taky brutálně zjednodušeného závěru: je dobře, že jsme sem žádné běžence nepustili! A ani nepustíme!

. . .

Když jsem ten člun viděl, byl jsem ohromený. Ta velikost. Několik set lidských boty.jpegpostav v nadživotní velikosti sedí tvářemi k sobě na jeho nafukovacích bocích. Směřují tam, kde očekávají pochopení a lepší život.
   V pražském Veletržním paláci pořádá Národní galerie v Praze výstavu asi nejznámějšího čínského umělce Aj Wej Weje Zákon cesty. Pomocí sugestivních instalací vás rychle vtáhne do světa prožívání něčeho, co sami neznáme – utíkání. Když jsem viděl oblečení, které ve spěchu zapomněli běženci v řeckém táboře Idomeni, vyprané a uspořádané, vyhrkly mi slzy do očí. Muselo to tam být hodně náročné…
   Až budete v Praze, zajděte se na Zákon cesty podívat se svými dětmi nebo se alespoň podívejte na stránky Národní galerie. Výstava trvá do 7. ledna 2018, rodinné vstupné je 400 korun.    

. . .

Jednu z letošních literárních cen Magnesia litera 2017 získal i Marek Šindelka za svůj román Únava materiálu. Ta velice sugestivně popisuje útěk dvou mladých mužů – chlapců, kteří pocházejí z oblasti Blízkého východu, z jihu Evropy na její sever. Knihu jsem přečetl jedním dechem, místy to byla opravdu hodně intenzivní procházka pocity a možnými prožitky člověka, kterému zůstala jenom jedna naděje – najít někde místo, kde ho přijmou, když už „doma“ neexistuje…

. . .


   Zcitlivět k tomu, co se odehrává v dnešním světě – to je výzva pro všechny, kteří dohlédnou dál než jen na konec svého dvorku. Nejúčinnější a nejrychlejší cestou je zapojit své v hloubce ukryté emoce. Alespoň kousek si toho prožít sami a pak lépe pochopit. Pouhý fakt, že jsme si (nezaslouženě) vylosovali ten nejklidnější a nejbohatší kout světa, z nás nemusí dělat nadlidi, kteří se nezajímají o všechny, kteří tohle štěstí neměli.  

   Je docela snadné uzavřít se do svého světa, zvlášť, když v něm zatím nejde o život. A je to přirozeností člověka. Jenže je také rozumné otevřít oči a vědět, co se skutečně děje kolem nás. Místo nevědomosti a strachu, pak může nastoupit pochopení a rozumná řešení.  

Fotografie Aj Wej Weje: Jindřich Nosek (NoJin) – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0