Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dej nám déšť, Pane…

11. 9. 2017

Kateřina Orlová, 30. července 2017

…zpívám si v letošním suchu. A teď konečně po čtvrt roce taky drobet 800px-falling_rain_in_mexico.jpgsprchlo. Teplo a bezdeští je příjemné, ale všeho dobrého moc škodí, změna je život a bez vody zkrátka nejde žít.
   A vtom se dozvídám, že stát má plán, jak bojovat se suchem. Nebylo to tak dávno, kdy se tvořily plány, jak bojovat s povodněmi. Nevím, jestli mám brečet, nebo se smát. Protože je to totéž. Protože to je pořád a stále dokola příběh o tom, jak se tonoucí chytá stébla. Protože je to další příklad totální nekoncepčnosti správy věcí veřejných a lidských, naprosté nouze o vize a zodpovědnost vůči budoucnosti.
   Protože dokud budeme dláždit města, stavět na polích betonové haly a montovny, lít asfalt do luk a lesů a kvůli pohodlí zdraví chtivých cyklistů a s ušlechtilou vizí „rozvoje venkova“, stavět na pouštích sjezdovky, budeme-li nadále podléhat nutkavé neuróze stavařů zastavět jakoukoli nedejbože nezastavěnou plochu, jestli budou lidé prosazovat nápady typu stavby kanálu Dunaj-Odra-Labe, budeme-li se věčně klanět našim bohům-autům a podřizovat jim svůj život (ucpávat kvůli nim planetu parkovišti a nekonečnými vozovkami), bude-li se dopravní svět točit kolem nákladních megaaut (a koleje dáme brzy do sběru), pokud bude síla mocenského a vlastnického pudu dále převládat nad pudem sebezáchovy, nevím, nevím, jestli inženýrské pokusy vymýšlet záchranná opatření nějak zásadně pomůžou. Připadá mi směšné najednou začít stavět vedle dálnic tůňky nebo dávat lidem miliony na zahradní jezírka.
Proto se mi příčí, když se i v Lomnici, byť je drobnou kapkou vody v moři sucha, betonuje, dláždí a staví na polích. Vrátit se k módě galoší vynucené zablácenými cestami by bylo asi neelegantní, ale v důsledku možná život zachraňující. Protože celky a velké věci jsou tvořeny částmi a malými věcmi, takže je určité dobré snažit se i v malém.

Ilustrativní foto: Tomas Castelazo, CC BY-SA 3.0