Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jasný vzkaz nejenom kancléřce Merkelové

8. 2. 2016

Lumír Šarman, 12. ledna 2016

Někteří z Vás čtenářů mě asi považují za naivního idealistu. Soudím tak am.pngz některých diskusí. Mám samozřejmě na mysli téma číslo jedna posledních měsíců – migrační vlnu. Jenže já jsem přesvědčený, že naivní nejsem. Idealista, tedy člověk, který věří a usiluje v naplnění určitých ideálů, to rozhodně jsem.
   Při setkání se slovem uprchlík dnes většina lidí pocítí docela silné ohrožení. Jde o  základní a přirozenou reakci, kterou máme v sobě už od dob, kdy naši předci procházeli africkou savanou a mohla si na nich smlsnout kdejaká šelma. Kdo neutekl nebo útočící zvíře nezabil (nezahnal), nepřežil. Naši předkové se to naučili dobře. Děkujme jim, protože jinak bychom tu dnes nebyli. Dali nám však také  do vínku dar, který se ve složitých situacích obrací i proti nám. My (přesněji náš mozek) totiž dnes, v moderní a informacemi zahlcené společnosti, příliš nerozeznáváme mezi reálným a imaginárním útokem. Příklad: k reakci „bojuj nebo uteč“ mě může stejně vyprovokovat sousedův pes, který se najednou ocitl na mojí zahradě, ale i dramaticky podané „zaručené informace“ o něčem, s čím nemám žádnou osobní zkušenost.
   Noví obyvatelé Evropy v nás často budí archetypální tendenci „bojovat“.  U nás v české kotlině to znamená hlasitě se vyjadřovat v neprospěch uprchlíků a předem je i nás tak varovat (že pane docente Konvičko?), aby radši nepřicházeli. „Útěk“ pak znamená nepřijetí kvót, kontroly na hranicích, nepříjemné podmínky v detenčních zařízeních a na osobní úrovni pak nechuť už tohle téma jakkoliv řešit.
   Jenže to téma nemizí. Naopak. Je tady s námi pořád a zdá se, že dokonce zesiluje. Zůstane, dokud nenajdeme opravdu dobré řešení. Troufnu si odhadnout, že to nebude ani „útěk“ ani „útok“, ale něco lepšího. Něco, na co se přichází s chladnou hlavou a funguje to dlouhodobě. Záplatování je sice rychlé, ale neřeší příčinu vzniku díry.
   Mezi největší zastánce přijímaní uprchlíků do Evropy patří (patřila?) Angela Merkelová, podle mnohých hodnocení a anket nejmocnější žena světa. Je úsměvné a příznačné, kolik čecháčku a čechaček ji kritizuje a vyhrožuje svou zaťatou pěstičkou. Před pár dny mi jedna moje známá na Facebooku napsala, že nemá ráda Merkelovou a všechny, kteří se přimlouvají za uprchlíky, by zbavila svéprávnosti. Reakce typu „boj“. Sice bezzubá a vedená z bezpečí vlastního pokoje, ale bojovná.
   Angela Merkelová je dcera pastora a vyrůstala v komunistické NDR. Její hodnoty jí velí pomáhat (řada Němců jí proto říká „maminka“), ačkoliv tím způsobuje vážné komplikace nejenom své zemi. Po silvestrovských událostech v Kolíně nad Rýnem a několika dalších městech, kdy muži s vizáží lidí z blízkého východu kradli a sexuálně obtěžovali ženy, teď Angela Merkelová a vlastně my všichni dostala vzkaz. Jenom s vlídností a otevřenou náručí to dál nepůjde. Chce to taky jasná pravidla pro návštěvníky z daleka a férový, ale nekompromisní dohled nad jejich dodržováním. Míchání kultur není žádná legrace a potrvá dlouho, než se situace zklidní.
  Stále si myslím, že potřebným bychom pomáhat mohli a měli. Kdyby pro nic jiného, tak pro možnost, že jednou my nebo naše děti, vnuci nebo pravnuci budeme také potřebovat odejít z naší země a dostat azyl.  Nezpochybňuji v žádném případě pravidla pro stanovení, kdo potřebný je a kdo ne. Když už tu s námi chce někdo žít, musí prostě dodržovat základní pravidla, která dodržujeme všichni. Naučit se náš jazyk a poznat naši historii. My bychom ale předem neměli házet na všechny uprchlíky síť společné viny a volit reakci pračlověka, bojovat nebo jen utíkat. Jsme lidé 21. století.
   Současná krize je – jako jakákoliv jiná před ní – i nabídkou, abychom se poučili a vyšli z ní posílení. Pokud si Evropa najde znovu jasný základ, na kterém stojí, pojmenuje jej a spojí se na jeho obranu, nemusíme se žádné migrační vlny teď ani v budoucnu obávat.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář