Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hrdost nebo podlézání?

10. 11. 2016

Lumír Šarman, 21. října 2016
Tento týden se toho stalo mnoho, nicméně jedna událost mě zvlášť zaujala. Čtyři nejvyšší ústavní představitelé (prezident, předseda senátu, předseda poslanecké sněmovny a předseda vlády) sepsali vyjádření pro velkou Čínu, ve kterém potvrzují, že jí bereme jako celistvou (rozuměj včetně anektovaného Tibetu a tam pošlapaných lidských práv) a „výstřelky“ některých členů vlády (rozuměj setkání jejího místopředsedy a setkání ministra kultury s Dalajlámou) neznamenají změnu oficiální politiky naší země ve vztahu k Číně.
   Nabízí se mnoho otázek. Například: Proč Číně vadí člověk (Dalajláma), který se už dávno zřekl politiky, je uznávaným duchovním a jediné, oč žádá, je soucit, porozumění a právo vyznávat svou víru? Může se ministr vlády, který má na starosti i duchovní (církevní) záležitosti setkat s jedním z nejvýznamnějších duchovních na planetě? Může se místopředseda vlády za křesťanskou stranu (KDU), člověk věřící, setkat s duchovním jiné víry, který vadí čínským představitelům? Máme se bát Číny, a když si dupne (čínská velvyslankyně se prý „dotazovala“), tak srazit paty, naklusat ke stolu a sepsat podlézavé prohlášení, které je v rozporu s hodnotami, na které se odkazujeme, když jde o něco jiného?
   Podlézavost, kterou předvedli tento týden pánové Zeman, Štěch, Hamáček a tibet.gifSobotka mě zklamala. Nesouhlasím s tím, abychom provozovali tento typ řiťolezectví vůči jakékoliv zemi. Kde pak (jako už tolikrát) zůstane naše národní hrdost? Čína je obrovská a my jsme malí. Jenže partnerství, má-li fungovat, má stát na oboustranné výhodnosti. Poklonkování, ustrašenost a přeuctivé chování k partnerovi, který nás okřikuje, pokud jde o to, koho smíme nebo nesmíme přijímat na návštěvu, rovnocenným partnerstvím určitě není. Proč prezident Zeman nešetří odvahou k našim skutečným strategickým spojencům (výtky vůči EU, odtažité vztahy s americkým velvyslanectvím, souhlasná stanoviska k postupu Ruska, atp.) a podlézá Číně a Rusku?
   Pro srovnání - na Slovensku šel s Dalajlámou na oběd sám prezident Andrej Kiska. Tak si říkám, že bych někdy chtěl žít na Slovensku. Je tam krásně jako u nás a mají v čele odvážného a charakterního chlapa.

Další zdroje: doporučuji například tento pořad Českého rozhlasu plus. Jde o diskusi současného vedoucího zahraničního odboru prezidentsvé kanceláře (Hynek Kmoníček) a bývalého vedoucího politického odboru tamtéž, ale za Václava Hlavla (Pavel Fischer).

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář