Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sborový zázrak z Anglie

3. 9. 2015

Kateřina Orlová, 5. srpna 2015

Celý život se zajímáte o sborový zpět, a tak když jdete po lomnickém náměstí lucis.jpga spatříte plakát zvoucí do Třeboně na koncert anglického sboru Lucis Choir z Bathu, zpozorníte a zauvažujete, že byste si ho jeli poslechnout, protože víte, že Angláni mají dobré sbory. Na webových stránkách na vás vykoukne početná skupina bělovlasých staříků a stařenek, takže vaše nadšení trochu poklesne. Známe to, ty stařecké sbory, národně obrozenecký repertoár, uchu nepříjemný zvuk, tremolo schopné rozhýbat katedrálu, sopránové detonace, sem tam vyčnívající mužský hlas a další nešvary a nelibozvuky. A u českých sborů se to pohříchu netýká jen těch „stařeckých“. Ale pak si řeknete „Schválně, co se z toho vyklube!“
   Sedíte v kostelní lavici a po několika úvodních slovech pořadatele začnou napochodovávat zdatní senioři. Jistě ne všichni členové patří do této věkové kategorie, ale dobrá polovina sboru je ve věku 70+. Hůlky, stříbrné (nebarvené!) vlasy, avšak svižný krok, disciplinovaný nástup, ticho „jako v kostele“. Sbormistr zvedne ruce, ticho se prohlubuje a soustředěnost zpěváků i posluchačů se koncentruje. Nádech, otevřená ústa, tón… a vše je hned jasné. První takt hudby jasně signalizuje, že půjde o koncert skutečně hudební, koncert skutečné, pravé hudby. A vy si řeknete „A pak že to nejde“ a celou dobu jen žasnete, jak krásný tón to těleso vyluzuje, jak ukázněný projev má, jak pravdivě hudbu interpretuje, jak je vám dobře. Že dokáže s přehledem zpívat i moderní hudbu, a jak jsme se přesvědčili na přídavku, i hudbu velmi temperamentní. A že hudbě dávají to, co jí patří – především krásu, sdělnost, hloubku.
   A taky vidíte, že takové „přiznané“ stáří je právě tím stářím budoucnosti, aktivním a zcela rovnoprávným a rovnocenným, jak se po něm všeobecně volá, protože podíl seniorů v populaci vzrůstá.
   A vidíte a slyšíte, že systematickým a správným vedením může být pěvecký sbor skutečně pěveckým sborem a hudebním tělesem, nikoli uši rvoucím a vkus ničícím seskupením.
   A tak děkuji pořadatelům z Třeboně a z Prahy (sbor vystoupil na benefičním koncertu 28. července v kostele sv. Salvátora na Starém Městě), dirigentu Francisu Fauxovi, všem milým členům sboru Lucis Choir, skvělému klavíristovi Willu Ashworthovi, vynikající houslistce Lizz Lipscombe a úchvatné sopranistce Abby Rakes za parádní zážitek a poznání.