Jdi na obsah Jdi na menu
 


Natvrdo

11. 8. 2015

Kateřina Orlová, 29. června 2015

Již několik týdnů přibývá cyklistů nejen na okolních cyklostezkách a jejich davy se budou v nejbližších dnech nadouvat. Chvályhodná móda, chvályhodný pohyb a báječná aktivní dovolená. Krom toho jízdní kolo je obzvláště v našem rovinatém terénu skvělý dopravní prostředek.
   Značených cyklostezek přibývá srovnatelně stejným tempem, orientace je snadná, přehledná.
   Ráj pro cyklisty je ta naše země. Všude asfaltem bytelně zpevněné a 15-05-02-reiserad-beladen-ralfr-dscf4852-33.jpgsrovnané povrchy, silničky, lesní cesty, polní cesty, kam oko pohlédne, tam asfalt. Téměř výhradně za peníze z fondů, nejlépe evropských. Říkám, že za evropské peníze lijeme asfalt do polí a lesů. Takže k bývalým vojenským cestám v pohraničí přibývají další stezky pohodlné pro cyklisty. Nic na tom nemění, že kola jsou horská, vybavená do terénu, vidlice a sedla odpružená.
Chyba se vloudí, jakmile chcete vyrazit pěšky. Natvrdo pěkně bolí a pálí nohy, cesta se vleče, šlapání je únavné. Nic na tom nemění, že boty jsou měkké a odpružené, podrážky silné.
   Ještě větší chyba se vyjeví, když se zamyslíme nad celým tím světovým hospodařením s dary země. Ucpáváme zem betonem a asfaltem. Bráníme koloběhu vody, která na jedné straně chybí, na druhé straně mnohdy tragicky přebývá. Samozřejmě, několik tisíc kilometrů cyklostezek je, jako když plivne. Horší jsou stavby na zelených loukách, dálnice a další megastavby a urbanizace. V principu však asfaltované polní cesty k tomu přispívají a kazí moudrost a pokoru člověka.
   Mně se taky jede na kole lépe po asfaltu, pěkně to sviští, je to hladké a bezproblémové. Jenomže člověk si zdůvodní všechno, a víme, kam to vede. K tomu máme mozek, abychom ho používali a přemýšleli o rovnováze, usilovali o moudrý přístup k sobě a svému okolí, jímž je dnes celá planeta. A dokázali si říct, kdy už máme dost, protože někde se třeba taky nedostává.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář