Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lomnice se mění – k lepšímu

14. 7. 2015

Lumír Šarman, 12. května 2015

Už je to třicet jedna let, kdy jsem spolu se svou sestrou a rodiči zakotvil v Lomnici. Předtím tu žili mí prarodiče a já sem jezdil na prázdniny. Dětské vzpomínky jsou i v mém případě zidealizované. Nejvíc si pamatuji babičku, když ještě pracovala v Jipru a dědu, když se staral o své andulky, holuby a králíky.
   Od čtrnácti jsem už bral městečko nacházející se uprostřed rybníků jako namesti-1961.jpgsvůj nový domov. Krajina mi učarovala napoprvé, samotné Lomnici to trvalo o dost déle. Byla totiž docela zanedbaná po všech těch letech reálného socialismu bez lidské tváře. Přišla Listopadová revoluce, po ní hektické roky přeskupování a budování základů pro budoucí rozvoj. Ten se odehrál především za prvního starostování Karla Zvánovce, díky našemu členství v EU a z toho pramenící štědré dotační podpoře. Situaci jsem tehdy vnímal jinak, než tehdejší starosta, což vedlo k tomu, že jsem většinu kroků radnice odmítal a hlasitě kritizoval. Na očích mi seděly vyhraněně politické brýle. Měnila se atmosféra v Lomnici. Po uvolnění devadesátých let přicházela doba, kdy atmosféra houstla. Tvořily se tábory příznivců a odpůrců, které si nemohly přijít na jméno.
   Příslibem uvolnění nálady v Lomnici byl příchod starostky Ivy Novákové a její koalice před pěti lety. Bohužel zůstalo mnohokrát jen u příslibu. Jak se v posledním roce ukázalo, paní Nováková byla vše, jen ne dobrá a pracovitá starostka. Barikády zůstaly. Příkopy také.
   Poslední komunální volby přinesly další zlom. Do čela města se vrátil mnohými už odepisovaný Karel Zvánovec. Všichni čekali, co bude dál…
   Poslední měsíce mám dojem, že se naše městečko zase nadechuje a vstupuje do nové etapy, kde příkopy a barikády mizí a chuť po klidné spolupráci a pohodovém spolužití vítězí. Stárnu? Určitě. Namlouvám si to? Nemyslím. Přepadl mě záchvat naivního optimismu? To snad také ne. Skutečně mám pocit, že se Lomnice – suma chování všech jejich obyvatel – změnila k lepšímu.
P.S.: Někdy není lehké přiznat si, že se člověk mýlil. O nové podobě Náměstí 5. května jsem si po jeho dokončení myslel své. Považoval jsem ji za snad nejhorší možnou. Náměstí připomínalo spíše přistávací dráhu než třpytící se klenot v srdci města. Teď, když už jeho lípy povyrostly a začínají připomínat stromy, když z kašny stříká voda a na lavičkách sedí lidé, uznávám, že jsem se mýlil. Náměstí se mi začíná líbit. A co teprve za pár let, když stromy dál zmohutní a přibude nějaký ten mobiliář…    

 

 

Miniaplikace

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář