Jdi na obsah Jdi na menu
 


Klima a české uhlí

29. 12. 2015

Kateřina Orlová, 17. prosince 2015

V posledních chladných týdnech nás při procházce Lomnicí nos opět neomylně informuje, že se v některých domácnostech topí ledasčíms, patrně ze zvyku a v rámci šetrnosti. Říkám si vždycky, kde ti lidi berou tolik holínek nebo pneumatik. Někdy poznáme po čichu i po staru spalované uhlí, které kontrastuje s již celkově čistším ovzduším.  
   V Paříži dodebatovali celosvětoví debatéři o jedné z hrozeb moderního světa komin.jpga především o plánované smrti fosilním palivům. Těm, které znamenaly průmyslovou revoluci a vrcholný technický pokrok lidstva. Ve stejné době česká vláda povoluje prolomení limitů těžby v severočeských hnědouhelných dolech a řeší hospodářský propad soukromých severomoravských černouhelných dolů. Rozumím velmi dobře sociálním aspektům obou kroků, jejichž řešení vyžaduje geniální mozky a velké odhodlání. Ale podporovat tak či onak další spalování uhlí je nepřátelské nejen příštím, ale i současným generacím, čili veskrze nesociální. Vyřeším sociální problém tím, že ho o pár let odsunu? Nejedná se o izolovaný problém dolů a uhlí, ale je to též průmyslový a celospolečenský přelom, jenž vyžaduje vpravdě přelomové řešení a změnu axiomu.
   Nejen ve světle klimatické konference se mi zprávy o uhlí v Čechách jeví vskutku anachronicky a obsoletně. A přiznám se, i směšně a přihlouple. I kdyby se zrovna teď ani nikdy jindy o potřebě nahradit staré zdroje energie novými a čistšími nedebatovalo, není zvlášť výstřední si myslet, že otevírat a zachraňovat uhelné doly je už trochu staromódní.
   Ve světle oteplování planety a chemikálií zamořujících plynné obaly Země jsou petky spalované v lomnických komínech skutečně jen kapkou v moři. Jenomže smradlavé komíny otravují na našem chráněném krajinném venkově život, čímž se z kapek v moři stávají faktory, které nezanedbatelně ovlivňují život a mnohdy i zdraví obyvatel a činí právě přítomné okamžiky nepříjemnými.
Především by ale mělo ohleduplné topení hlubší dopad, jako je to v legendě o kolibříkovi, jež je krédem francouzské zpěvačky ZAZ (a která je samozřejmě moudrostí platnou všeobecně): Jednou v lese vypukl obrovský požár. Všechna zvířata prchala a zděšeně sledovala, jak se požár šíří. Jenom kolibřík se nezastavil, neúnavně nabíral do zobáčku vodu a pokoušel se plameny uhasit. Ostatní jej pozorovali a kolibříka okřikli: „Co blázníš? Kapkami takový požár neuhasíš!“ Kolibřík na to: „Já vím. Dělám ale svůj díl práce.“
   A o to jde. Každý nepatrný čin se ve spojení s dalšími stejně nepatrnými činy stává nezbytnou součástí velké věci, a když člověk dělá svůj díl práce, dostává jeho život smysl, a když svůj díl práce dělají všichni, má smysl život na této planetě.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář