Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dva prezidenti, dvě země, dvě poselství

19. 1. 2015

Lumír Šarman, 3. ledna 2015

Považuji se za člověka, který ctí autority. Doma jsem uznával rodiče, ve škole učitele, v práci nadřízeného – dokud jsem ho měl, ctím lidi, kteří žijí dobrý život, něčeho ve své profesi dosáhli. Měl bych ctít i nejvyššího představitele našeho státu, jenže nectím. Není pro mě totiž autoritou – v řadě ohledů máme jiný pohled na svět, ctíme evidentně jiné hodnoty. Přesto mě zajímá, co Miloš Zeman dělá a říká, kam jezdí a s kým se potkává. Čekám s nadějí, že se třeba u tak důležitého ústavního činitele něco změní k lepšímu. Proto jsem si pustil ze záznamu jeho vánoční projev.
   Jako bývalý Čechoslovák a člověk, který ročně tráví na Slovensku víc jak jeden měsíc času a potkává se se stovkami Slováků, sleduji i slovenské prezidenty. Toho posledního – Andreje Kisku, nevyjímaje. Přečetl jsem si jeho dvě knihy, poslední rozhovor pro slovenský Forbes, viděl část jeho projevu v OSN. Pustil jsem si proto ze záznamu i jeho novoroční projev. Slovenský prezident pro mě autoritou je. Přesně z těch důvodů, ze kterých Miloš Zeman ne. Můžete si sami oba projevy porovnat a přemýšlet, jakého prezidenta do budoucna naše země potřebuje. Řečeno diplomaticky: obávám se, že to Miloš Zeman není.