Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velikonoční koncert

21. 4. 2014

Kateřina Orlová, 16. dubna 2014

Masopustem se uzavřela jedna část roku a Popeleční středou začalo postní období, jež se jako 1.jpgobloukem překlenulo přes oslavy MDŽ, začátek jara či změnu času až ke Květné neděli. Ať věrci či nevěrci, pro všechny tahle doba v hloubi pracuje. Ne nadarmo mají všechna náboženství své posty, ne nadarmo je během „jarní únavy“ oblíbená „jarní očista“, protože každý organismus, i ten lidský, potřebuje v pravidelnou dobu ztlumit, zpomalit, zapřít se a upozadit.
   V Lomnici jsme měli na kulturní scéně tohle období ohraničené z jedné strany Masopustem a z té druhé Velikonočním koncertem Smyčcového orchestru Český Krumlov se sólisty Tria Karageorgiev, který se konal na Květnou neděli v kostele svatého Václava. Začátek Pašijového týdne, kdy vrcholí postní doba, nemohl být lepší.
   Orchestr z Českého Krumlova s dirigentem Josefem Zaplatílkem a klavíristkou Marcelou Křížovou, houslistkou a zpěvačkou Radkou Karageorievou a cellistou Nikolou Karageorgievem, kteří tvoří zmíněné Trio Karageorgiev, do Lomnice zavítal podruhé a zdá se, že si zde získává své fanoušky.  Zahráli skladby populární (Vivaldiho Zimu ze Čtvera ročních dob, dvě věty Pergolesiho Stabat mater či Dvořákovu Humoresku) i méně známé. Ať mě napadá jakékoli hodnocení či sdělení dojmů, zní mi to jako klišé, jímž bych nechtěla koncert shazovat. Byla to skutečná nádhera. Obdivuhodně všestranná Radka Karageorgieva, temperamentní výraz Nikoly Karageorgieva, příjemná muzikálnost orchestru a nesmírně obohacující symbióza amatérských a profesionálních hudebníků (ač je v tomto případě tohle škatulkování velmi hrubé). Elektrický klávesový nástroj potvrdil, že ani sílou zvuku na akustické nástroje nemá, ale to je mimochodná poznámka. Pro mě byl koncert jedním ze vzácných chvil, které přispívají k platnosti mého vlastního vnitřního i světského života.
   Poslech ve mně přiživil úvahy, jimiž se právě zabývám: co způsobuje, že je hudba krásná, zejména v amatérské interpretaci, která je zákonitě technicky nedokonalá? U profesionální interpretace na nejvyšší úrovni bych krásu chápala částečně právě v proměně dokonalosti ve smysl. Proč ale těší i vystoupení učedníků, které je zákonitě plné chyb, omylů, nedotažeností, pokulhávání a dalších nedostatků? Kde je hranice, kdy amatérský výraz pohoršuje (mě mnohdy pohoršuje) a kdy už povznáší (což se často stává taky velmi často)? Samozřejmě záleží na individuálním vkusu posluchače a mnoha dalších faktorech, ale pro mé uši je zřejmě tím zásadním poctivost přípravy (není třeba dělat věci dokonale, ale s maximálním nasazením) a pokora.
   Jedno je jisté: veliké poděkování všem, kdo způsobili, že v lomnické oáze zvané kostel svatého Václava opět na chvíli vytryskl silný pramen léčivé vody. Díky všem od organizátorů až po samotné interprety.