Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoční symbol

27. 12. 2014

Jiří Kos

Věnce, svíčky, barevné ozdoby, betlém, jmelí, živý stromeček nebo větvičky z různých jehličnanů – to jsou některé ze 800px-cats_and_dog.jpgsymbolů, které doprovází nejkrásnější svátky v roce - Vánoce. Důvěrně je známe – jsou jimi ozdobené výlohy obchodů ale i naše domy a domácnosti.  Bez nich si tu správnou sváteční atmosféru nedokážeme představit,
   Vánoce nám ale mohou připomenout i jiné věci, které s nimi zdánlivě nesouvisí. Pro mě je to například knížka Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka. Její bíle desky s půvabnou kresbou dvou hlavních hrdinů mi totiž okamžitě připomenou, jak jsem tuto knihu coby sedmileté dítě našel pod stromečkem a nadšeně ji vybalil z papíru.  Byla to první kniha, kterou jsem kdy dostal. Prý ji přinesl Ježíšek. A mě udělala velkou radost. Nejprve mi z ní předčítala maminka a pak, když jsem se naučil písmena a slabiky, přelouskal jsem si toto veselé povídání sám a několikrát po sobě, až jsem některé příběhy znal skoro nazpamět.
   Možná jste to už také zažili. Podíváte se na věc, která vás kdysi velice potěšila a najednou do Vás vstoupí velice silné pocity ale i nálada a vůně toho prvotního okamžiku.  Mám moc rád knihy, baví mě číst, ale i psát různé literární útvary. Proto nebylo divu, že už jako dítě jsem se snažil napsat pokračování mých oblíbených hrdinů. Myslím, že se to dělo někdy v třetí třídě a nápadů přišlo opravdu požehnaně. Jednu povídku jsem nazval „Jak kočička a pejsek pekli vánočku“. Už tenkrát mě ovlivnilo Čapkovo vyprávění, ale také doba, ve které jsme žili. Prostě jsem to všechno splácal dohromady a vzniklo krátké povídání, které vám teď převyprávím. Originál se sice někde ztratil, ale moc dobře si pamatuji, o čem to bylo.
   To jednou těsně před Štědrým dnem pejsek povídá kočičce: Ty kočičko, všude říkají, že  vánočka je prý kočku, dokonce to zpívají v jedné písničce, ale já jí mám moc rád. Co kdybychom si jí také upekli? Jsou přece Vánoce.“ A kočička na to: „To je dobrý nápad pejsku. Upečeme vánočku A dáme do ní jen to, co tam patří. Abychom nedopadli jako tenkrát s tím dortem.“ Kočička našla recept, přečetla si ho a zavzdychala: „Máme ve spíži všechno – mouku, cukr, kvasnice, sůl, mléko, vajíčka, máslo, ořechy, ale nemáme rozinky a bez rozinek to nejde. Musíš pro ně, pejsku, dojít.“  Pejskovi hned došlo, že vánočka bez rozinek není ono, a tak se pro ně vypravil do obchodu. Kočička za ním volala: „Spěchej - já zatím zadělám těsto.“
  vanocka.jpg Uběhla hodina, dvě, kočičce těsto dávno vykynulo, a pejsek nikde. Těsto už teklo z mísy, že kočička musela pod ní přidat tác. Do dveří nakonec vešel udýchaný pejsek s pytlíkem rozinek v tlamě.
     „Kde jsi tak dlouho,“ zlobila se kočička, „podívej se na tu pohromu…“
     „Já za to, kočičko, nemůžu. Na rozinky byla fronta až za roh. Nevěděl jsem, že je to nedostatkové zboží a málem se na mě nedostalo. Ale nesu je. Prodavačka mi je dala pod pultem. A z toho pořádně nakynutého těsta si nic nedělej. Upečeme hodně vánoček a rozdáme je dětem jako poděkování, že nás mají rády a že si s námi hrají.“
   Kočička s pejskem souhlasila a tak to i udělali. A všichni měli moc pěkné Vánoce.
   I já Vám přeji krásné Vánoce – a upečte si také vánočku pro kočku.