Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tři roky

27. 12. 2014

Před tisíci a devadesáti pěti dny skončil život člověka s velkým „č“. Odešel poslední československý (1989 – 1992) a první 800px-vaclav_havel_by_zbigniew_kresowaty.jpgčeský prezident (1993 – 2003) Václav Havel. Čím déle není ten drobný muž mezi námi, tím více tu chybí a tím více si uvědomuji jeho skutečný přínos nám i světu.

   Můj vztah k panu prezidentovi se vyvíjel. Zpočátku jsem byl spíš ve vleku silné a dominantní osobnosti jiného Václava – Klause a nebyl jsem zdaleka sám. Později jsem si začal uvědomovat, v čem je mezi těmito dvěma Václavy ten nejzásadnější rozdíl. Václav Klaus se mi vzdaloval, až zůstal někde velice daleko na oběžné dráze a Václav Havel se přibližoval natolik, až se stal mým vzorem. Rozdíl mezi prvními dvěma českými prezidenty (toho třetího a současného považuji za prezidenta jen ze zákona) byl hlavně v pokoře, moudrosti a oddanosti různým hodnotám. Václav Havel nebyl typem člověka, který by zesměšňoval své oponenty tak, jak to dělal a dělá Václav Klaus. Václav Havel nebyl člověkem, který by měl na všechno naprosto jasný a „správný“ názor, který nepotřeboval měnit. Václav Havel upozorňoval nás všechny na skutečnost, že nejde jenom o blahobyt a plné žaludky, ale také a zejména o dodržování lidských práv v celém našem světě a o odpovědnost před budoucími generacemi. Odpovědnost za planetu Zemi, kterou jim jednou předáme. Pokud se podíváte na seznam vyznamenání a ocenění, které Václav Havel z celého světa obdržel (tady), vezme vám to dech. Pro mě je to další potvrzení obrovského přesahu, který jeho život a nejenom prezidenství měly a mají.

Milý pane prezidente, nejenom dnes na Vás vzpomínám, děkuji za všechno, co jste pro nás udělal, a slibuji, že se budu snažit dobře žít. Budu se dívat dál než jen na nejbližší rok nebo dva. Budu domýšlet následky svého chování na moje děti a jejich dětí a nebudu mlčet, když se děje něco špatného.

V Lomnici nad Lužnicí, 18. prosince 2014

Váš
Lumír Šarman