Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na co tě, holka, mám?

16. 2. 2014

Jiří Kos, 26. ledna 2014

Domácnost bez televizního přístroje si asi nikdo nedovede představit. Stala se nedílnou součástí našich životů a díky digitálnímu vysílání, lze na ní naladit nespočetně programů. Mělo by platit – více stanic, více možností, ale někdy mi připadá, že opak je pravdou. Usednu před obrazovku, projíždím programy, ale nic mě nezaujme a tak televizi raději vypnu a jdu dělat něco užitečného. Jindy zase dávají na dvou programech zajímavé pořady a já nevím, který z nich upřednostnit.
   Zažil jsem černobílé televize i to, jak  můj otec zhotovoval různé zesilovače, aby chytil kvalitní otvbelweder-front.jpgvysílání z Rakouska. Pamatuji, že v určitou dobu byly pořady pro děti – Vlaštovka, pak nějaká pohádka a my se na to těšili a čekali, až nadejde ten správný okamžik. A také prosili rodiče, aby nám dovolili dívat se. Celá rodina se pak večer scházela u seriálů, a když jsem coby dítě zapnul televizi kolem oběda, byl na obrazovce pouze monoskop a nepříjemné pískání.
   Teď vysílají skoro všechny stanice nepřetržitě a jejich náplň je někdy tak žalostná, že si člověk raději sedne k počítači a na něm si pustí film, který ho právě zajímá. Technika udělala velký krok dopředu a klasická televize se pomalu a jistě stává babičkou, která mladé lidi vůbec neláká. Vidím to na mých dospělých dětech.  A tak si někdy říkám: holka, na co tě vlastně mám…?
   Vím, na co ji mám! Je tu přece jenom něco, co zůstalo pro televizi prioritou a to zprávy a sportovní přenosy. Události, které se staly doma i ve světě, si člověk sice přečte v novinách nebo na internetu, ale v televizi je to takové bezprostřednější a mnohem zajímavější. A sport? Tady není co řešit. Především pak hokej a kopaná. Zanedlouho začnou Zimní olympijské hry v Soči a skoro celý národ bude sledovat Hadamczikův tým včele s Jaromírem Jágrem. I já budu sedět u televize a přát hráčům, aby se jim na tomto turnaji dařilo stejně jako slavnému nároďáku v roce 1998 v Naganu.