Jdi na obsah Jdi na menu
 


Legrace v biu

17. 8. 2014

Kateřina Orlová

V červenci jsme vyrazili jako rodina do Třeboně na rodinný film Jiřího Mádla Pojedeme k moři.cinemaaustralia.jpg Film měl dobrou propagaci, recenze nešetří chválou, Třeboň je plná návštěvníků, tak jsme si řekli, že přes všeobecně nízkou návštěvnost kin bude asi plno a bude třeba vstupenky rezervovat. Správná úvaha, leč zbytečná. Lístky jsme zakoupili v předstihu online a sál byl poloprázdný – vlastně poloplný.  Podívaná to byla skutečně osvěžující, dílko obdivuhodné.  Jsem zvědavá, jestli se film uplatní i v zahraničí, protože mi připadá, že je sdělný nejen pro diváky všech generací, ale též cizích zemí.
Když jsme se do kina Světozor chystali na Díru u Hanušovic (režie Miroslav Krobot, herci vesměs z pražského Dejvického divadla), vycházeli jsme sice ze stejné úvahy, ale tu jsme již měli zkreslenou nedávnou zkušeností. Takže co bychom se namáhali rezervací. Přijeli jsme vzorně s půlhodinovým předstihem – a viděli, že dnes toho patrně moc neuvidíme. Vyprodáno, zbytek rezervován. Čtvrt hodiny před začátkem měla slečna u pokladny nabídnout nevyzvednuté rezervované vstupenky. Fronta se prodlužovala či spíš dav kupil, nervozita narůstala, ostré lokty se ostřily, vyrojily se rezervace zrušených rezervací, zkrátka legrace a údiv. Vím, že Miroslav Krobot je dobrá značka a zájem o Dejvické divadlo je velký, nicméně tento nebývalý přetlak v kině je překvapující. Mám však podezření, že roli hraje mimo jiné pocit diváků, že musí být „in“, tedy módní vlna, na níž se nechtěně Dejvické divadlo po televizním seriálu Čtyři hvězdy veze. Mimochodem to co jsou fanoušci ochotni tomuto divadelnímu fenoménu obětovat, je obdivuhodné – na Letní filmové škole v Uherském Hradišti minulý týden sledovali v kině Hvězda celý seriál Čtyři hvězdy v kuse od půlnoci do šesti hodin ráno, a to na to ještě stáli hodinu předtím frontu.
Ať je to jak chce, předpovídaný zánik kin nejspíš nehrozí. A snad dojde časem na legraci v biu a nejen před biem i pro ty trpělivější.