Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kolující dar

16. 4. 2014

Lumír Šarman, 31. března 2014

Když jsem u nás v kuchyni před čtrnácti dny uviděl misku s těstem přikrytou utěrkou, nijak mě to nepřekvapilo, protože pečeme docela často. Třetí den už mi to ale začalo připadat divné. Miska totiž stála pořád na stejném místě a přikrytá. Pátý den už jsem to nevydržel a podíval se na složený papír, který ležel na utěrce. Nadpis hlásal: Vatikánský chléb štěstí. Popis končil sdělením, že upečením chleba přijde do domu štěstí…
   Jak se to domácnosti skoroateisty dostal chléb z centra katolické víry? Přivezla ho moje žena – ppb.jpgdostala těsto jako dárek. Nedůvěřivě jsem čekal na výsledek. Nebyl to chléb, ale sladký moučník – buchta. A nebyla špatná. Moje žena týden po přijetí těsta všechnu hmotu rozdělila na čtyři části. Jednu podle pokynů z receptu dokončila a upekla. Tři rozdala svým kamarádkám. V ten samý den dostala těsto od své tety moje dcera, takže minulou neděli jsme měli putující dar podruhé a asi naposledy, protože každý si ho prý může upéct jenom jednou za život.
   Ať tak či tak, nápad s putujícím „chlebem“ se mi líbí. Pátral jsem trochu na internetu a zjistil, že už mnoho let cestuje po různých zemích „Chléb přátelství“ nebo „Chléb otce Pia“ či „Heminský chléb“. Nemá nic společného s Vatikánem, jak uvádí velké katolické internetové fórum Catholic Answers. Katolická víra prý nevěří na pověry – tedy ani na darování štěstí.
   Vzpomenout si na lidi, které máme rádi, a ozvat se jim, abychom udržovali vztah živý, mnoho z nás v dnešní uspěchané době nezvládá tak, jak bychom měli. Moc nefunguje, když nám to připomenou jiní lidé. Většinou nad tím mávneme rukou. Co oni vědí o tom, kolik toho máme.  Když ale přijde zajímavý příběh, zajímavý recept, mnoho dní skoro tajemné přípravy a pak moment dělení a obdarování svých přátel, najednou si uvědomíme, co je vlastně důležité. Až k vám dorazí těsto s receptem, zkuste si projít celou cestu. Když nic jiného, budete mít na neděli prima moučník.