Jdi na obsah Jdi na menu
 


K + M + B

19. 1. 2014

Jiří  K o s, 5. ledna 2014

Profesor Pantoflíček nedávno oslavil kulaté narozeniny – šedesát let a přiblížil se nadosah lstibor-_detail_dveri_fary.jpgvysněnému důchodu. Žil mládeneckým životem, a protože patřil mezi požitkáře, kteří vsadili na pokrok a vědu, svátky typu Velikonoce a Vánoce slavil jen symbolicky a většinou u plných mís jeho oblíbených pochoutek. Ani letošní svátky dlouhých nocí nebyly výjimkou. Žádný ozdobený stromeček, žádný smažený kapr, ale počítač zavalený dobrotami typu uherák, slané keksy a chlazené pivíčko. Žádný Ježíšek ani Santa Klaus natož Děda Mráz, kterého mu při studiích na vysoké škole vnucoval komunistický režim, podaroval se sám  tím, že skoupil půlku uzenářství a ledničku obložil lahvovým pivem. Zatímco šla o štědrém dnu většina z městečka na půlnoční mši do kostela, on si prohlížel na internetu hanbaté obrázky. A konec roku? – to byla velká oslava ve velkém stylu mezi přáteli podobných zvyků.
   Jo pan profesor Pantoflíček… snažil se kráčet s dobou, ale bez brejlí nerozeznal ženskou od chlapa a často zapomínal počítač nebo televizi vypnout, když šel spát. A kdyby mu jeho sestra občas nepřišla uklidit, možná by shnil mezi odpadky.
   „Jó, Božka, už to není, co bývalo,“ stěžoval si sestře, když po něm uklízela silvestrovský nepořádek. „Stárnu. Zrak mi slábne a dost často zapomínám. Když odcházím z domu do práce nebo jdu nakoupit do samoobsluhy, vždycky něco zapomenu. Peníze nebo klíče, nebo ten zatracenej mobil a taky brejle - bez nich nic nepřečtu. No a pak se pro to vracím. Ale co si budu stěžovat - hlavně, aby nám všem nadále sloužilo zdravíčko – to je to nejdůležitější.“
   Slyšel ho Martin – ty byl Boženin syn, jeho synovec. „Strejdo, zejtra je šestýho – svátek Tří králů a já jdu s klukama za ty krále - tak se u tebe zastavíme s přáníčkem a pro štěstí označíme svěcenou křídou tvoje dveře.“
   Jenže profesor Pantoflíček se zamračil: „Opovaž se! Víš přece, že na tyhle církevní věci vůbec nevěřím!“
   Tohle bylo o Pantoflíčkovi všeobecně známo, ale Martin ho neposlech. Druhý den při cestě ulicemi města zastavili chlapci přestrojení za tři krále u jeho dveří a napsali mu do horní výplně křídou známá písmena K + M + B. Jenže profesor je uviděl oknem a okamžitě na ně vylítl. „Co jsem říkal, ty kluku neposlušná!“
   „Ale strejdo, to není, jak myslíš. To ti tam píšeme, abys nezapomínal. Včera sis přece mojí mámě stěžoval. A tak - když budeš odcházet z domu - tyto tři písmenka ti připomenou, že si nemáš zapomenout vzít s sebou Klíče + Mobil + Brejle.“  
   Profesor Pantoflíček se uklidnil, popřemýšlel a nakonec řekl: „To je pravda. Tak mi tam ještě připiš P – peníze.“