Jdi na obsah Jdi na menu
 


A je tu zas - adventní čas

7. 12. 2014

Jiří Kos

V neděli zapálíme první svíčku na adventním věnci umístněným většinou na stole v jídelní místnosti nebo v obývacím pokoji. venec.jpgPro nás dospělé je to znamení, že začal adventní čas a malé děti okamžitě pochopí, že ten plamínek odstartoval čekání na Štědrý den a že spravedlivě odměřuje zbývající týdny. První, druhá, třetí, čtvrtá svíčka a svátky jsou za dveřmi. Možná proto se adventní věnec stal jedním z nejoblíbenějších symbolů Vánoc.
   Pátral jsem, odkud se tato tradice vzala, a zjistil, že v roce 1860 pověsil jistý kněz z Hamburku - Johan Wichlern v domově pro opuštěné děti na strom obrovský čečinový věnec, něco na způsob lustru, a na něj umístil 24 svíček. Na každý adventní den připadala jedna, a jak dny ubíhaly, postupně v určitý čas za přítomnosti všech obyvatel domu svíčky zapaloval.  Zcela jistě tím potěšil smutné dětské oči a navíc předal lidstvu dobrý nápad.
   Současný adventní věnec se zúžil na čtyři svíčky a je to dobře, protože čtyři plamínky se snadněji uhlídají, než když je jich na hořlavém materiálu 24. Přesto tahle prvopočáteční myšlenka úplně nezapadla. Někdo jiný přišel s adventním kalendářem, který dětem denně nabízí jednu malou čokoládičku od začátku měsíce až do příchodu Ježíška. Není to nebezpečné, naopak lákavé a sladké potěšení. A tak je to správně – vždyť vánoční svátky patří především dětem.
   Zapalme proto svíčku na věnci a prožijme adventní čas v pohodě a klidu a v úctě jemu danému podle svátečních pravidel a přikázání.