Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sobotní odpoledne s Michalem Vieweghem

5. 11. 2013

Lumír Šarman, 20. října 2013

Sobotní odpoledne jsem se rozhodl strávit do značné míry s novou knihou asi nejslavnějšíhomichal_viewegh-_praha_8._zari_2009_-_1.jpg a nejprodávanějšího autora posledních let u nás. Jmenuje se Můj život po životě a do značně míry tak evokuje téma, které poprvé knihou s podobným názvem, otevřel doktor Raymond Moody.
Michal Viewegh, jak jenom trochu informovaný občas tohoto státu ví, utrpěl v prosinci minulého roku závažný úraz – praskla mu aorta a jen díky souhře šťastných náhod a skvělé práci lékařů žije dál, i když hodně jinak než dříve. V průběhu operace byl jeho mozek dlouhou dobu bez řádného okysličení, takže mu mimo jiné úplně vysadila krátkodobá paměť. Dalším následkem byla a je hluboká deprese. Zdálo se, že aktivní život kdysi až hyperaktivního autora skončil…
Můj život po životě je vlastně takový smutný deník jara a části léta tohoto roku, ve kterém Viewegh otevřeně popisuje sama sebe den za dnem. Své zoufalství nezastírá a málokdy se zmůže na optimistický pocit nebo naději. Je ale znát, že se přece jenom jeho situace pomalu zlepšuje, čehož důkazem je jednak zlepšená orientace v každodenním životě i to, že byl schopen napsat další knihu a alespoň občas v ní přimět čtenáře k úsměvu. Pro všechny, kteří se někdy sami zotavovali z vážného úrazu nebo nemoci nebo prožívali něco podobného se svými blízkými, může být kniha Můj život po životě zajímavým protnutím svých zkušeností s pohledem slavného spisovatele. Přečíst si posledního Viewegha tak není ztraceným časem ale přemýšlením o věcech, které nás potkaly nebo mohou potkat taky.