Jdi na obsah Jdi na menu
 


Presidentská úvaha

2. 4. 2013

Jiří Kos, 10. března 2013

   Na Pražském hradě se v pátek měnili prezidenti. Jeden odešel, druhý přišel. Myslím si, že končící prezident opouštěl svůj úřad s nálepkou plné melancholie a apatie od většiny národa. Ke konci toho totiž víc pokazil než udělal dobrého pro lidí, o jejichž uznání celých deset let usiloval.
 800px-prazsky_hrad.jpg  Ten, který přišel na jeho místo je zatím nepopsaný list a bude záležet, jak sám začne, kde začne a kdo mu bude pomáhat a tvořit jeho novou tvář. Rád bych, aby se ta nová tvář jen tak netvářila, jako doposavad, aby byla poctivá a spravedlivá. Proto bych panu Miloši Zemanovi přál, aby byl prezidentem podle představ těch, kteří ho volili, i těch, kteří ho nevolili. I paní Věra Čáslavská, která vedla kampaň proti němu, mu popřála na jednom úspěšném rádiu hodně úspěchů a spravedlivý postoj ke všem vrstvám obyvatelstva České republiky. A paní Čáslavské si velice vážím.
   Budeme si všichni zvykat na nového presidenta. Já už jsem například strávil ten jeho nezvyklý portrét se založenými rukama, který bude viset ve třídách škol, zvyknu si i na jeho známé komentování prošpikované značnou dávkou humoru, který je někdy až nepříjemný. V prezidentské úloze by si ty legrácky mohl ale odpustit -  nejvyšší státní funkce přece není žádná šaškárna. 
   Jenže vladaři, králové, prezidenti to mají těžké. Vezměte si například valašského krále Boleslava Polívku. Na jeho královské sídlo v Olšanech najednou soud vyhlásil úpadek. Je sice logické vysvětlení proč a dohady kdo za to může. Obyčejný lid má však svůj prostý argument – král ho jednoduše propil. Proto mám obavu, aby nový prezident, který má v oblibě kořaličku stejně jako král Polívka, nám nedej bože nepropil Pražský hrad.