Jdi na obsah Jdi na menu
 


Povídka na víkend - Není vejce jako vejce

20. 10. 2013

Jiří Kos

„Kamarádi, není zítra náhodou středa?“ ptal se při polední přestávce Evžen Volkotrup ostatních spolupracovníků, kteří postupně přicházeli z různých míst velké montážní dílny do jejího středu k pracovním stolům, u kterých se svačilo. „Je. A proč se ptáš?“ odpověděl mu nechápavě kolega Pecháček. Pak se ale rozesmál na celé kolo a dodal: „Já si myslím, že máš nejspíš na zítřek naplánované manželské povinnosti a už teď se jich bojíš.“
„Tak to si myslíš špatně,“ vymlouval se Evžen, „jenom mě napadlo, že dědek Klouda mívá každou středu ke svačině uvařená vejce. To abych si je zítra přinesl také…“
   Evžen mluvil naprostou pravdu. Paní Kloudová vymyslela pro svého manžela jednoduchý jídelníček na celý pracovní týden a velice přesně ho dodržovala. Třetí den mu dávala k obědu dva krajíce chleba namazané máslem, několik koleček trvanlivého salámu a dvě natvrdo uvařená vejce.
   A ani tu další středu tomu nebylo jinak. Dědek Klouda - drobný nevysoký chlapík, kterému zůstávalo necelých pět let do důchodu, si pravidelně každé ráno po příchodu vyložil svačinu v dílně do regálu a odešel montovat pletačky. A vůbec si nevšiml si toho, že se poblíž podezřele motá Evžen s papírovým pytlíkem.
   Nastal čas ke svačině. To montážníci odložili kladiva, šroubováky a vrtačky, posedali na židle egg.jpgkolem stolů a okamžitě se pustili do jídla. Dědek Klouda přicházel většinou mezi posledními. Dostavil se k svému balíčku, nejprve si otevřel osmistupňové pivo, potom uchopil jedno vajíčko, ťuknul s ním o hranu stolu a začal ho loupat. A ejhle! Do klína mu vytekl žlutobílý rosol.
„Sakra, co ta moje ženská dělala? Na co zase myslela? Určitě se spletla a zabalila mi do pytlíku jedno vejce syrové,“ reagoval Klouda na hurónský smích svých kolegů a stíral hadrem bílek z montérek. Potom uchopil druhé vejce, zatřásl s ním před uchem a vyptával se kolegů: „Jak se pozná, že je to vejce uvařené?“
„Zatoč s ním po špičce na desce stolu. Syrové je těžší a víc přepadává,“ poučoval ho vedoucí Pick.
„Ale jak poznám, jestli přepadává víc nebo míň?“ dedukoval Klouda, když se ho pokoušel postavit na špičku. Potom zklamaně mávl rukou, ťukl s vejcem o hranu a začal si zblízka prohlížet jeho narušenou skořápku.
„Franto, dej pozor! Co když bude vevnitř živé kuře? Aby tě nekloflo do frňáku,“ varoval ho zvesela Evžen. Seděl na opačném konci místnosti a náramnou chutí přežvykoval čerstvý rohlík s vařeným vejcem.
    I druhé vajíčko bylo syrové. Dědek Klouda ho šel s nadávkami vyhodit ven do popelnice. Evžen vesele pokyvoval hlavou a chválil svačinu, kterou právě dojídal: „U Kloudů mají moc dobrý vajíčka – to se musí nechat. Jenom je mi záhada, proč dědkovi nejely ty moje? A já doma vybral ty největší a nejhezčí. Možná proto, že jsou kupovaný. Anebo že jsem je zapomněl dát uvařit…?!“