Jdi na obsah Jdi na menu
 


Podivuhodné Novohradské hory

21. 7. 2013

Kateřina Orlová, 27. června 2013

Dopřála jsem si oslavu narozenin pěším výletem se skupinkou blízkých do Novohradských hor. Dar to byl veliký, přesahující význam oslavy narozenin. Byl oslavou všeho pozemského, čeho se dotýká nebe.
Připadá mi, jako by Novohradské hory vykrystalizovaly během poválečného období v perlu v lastuře, jíž byl odsun, pohraniční pásmo a z toho plynoucí opuštěnost a zachovalost přírody. Ještě dnes je tam příroda svěží a obydlení a dokonce i návštěvnost nízká. Kdo chce meditovat o samotě téměř za humny, nechť se dopraví do Pohorské Vsi a vydá se lesem, mimo cyklistické trasy k hranicím.
Historie zdejších obcí kopíruje osud celého českého pohraničí. Živá území, na nichž žili lidé 2013-cerven-005.jpgv souladu s prostředím, využívajíce k obživě to, co jim nabízelo okolí, předválečné a poválečné přesuny a poté úpadek. K minulosti Novohradských hor se váže život hraběcí rodiny Buquoyů a především na jméno hraběnky Terezie Buquoyové zde narážíte téměř na každém kroku – i Pohorská Ves byla Tereziinou Vsí. Kousek za ní je Terčí dvůr, bývalá zemědělská osada, dnes samota obývaná manželi Brázdovými (pan Brázda je bývalý praktický lékař z Třeboně) a jejich kozí partou. Než vám paní Brázdová sbalí vybrané kozí lahůdky, posvačíte ve společnosti nenechavých koz, podíváte se na jejich dojení a obdivujete výstavního kozla. V lese se pak cestou oddáváte ničím nerušenému pocitu svobody, určované jen vlastními měřítky. Před Pohořím se svlažíte pohledem (nebo i dotekem) na romantický Pohořský rybník a podél stejnojmenného potoka zavítáte do Pohoří, které jako bájný Fénix vstává z popela k životu. Ani se nechce věřit, že z obce, která měla pro zhruba 1 300 obyvatel osm hospod, školu, pivovar, vinopalnu, poštu, čtyři obchody, úvěrní společenstvo a spoustu dalších živností, zbyla téměř jen zřícenina kostela a pomník obětem 1. světové války. Nápis Už nikdy válku! působí v těchto místech obzvláště tragicky. Za hranicí v Rakousku stojí kaplička zasvěcená stejně jako pohořský kostel Panně Marii Dobré Rady, postavená na připomínku nuceně opuštěné obce. Od ní viděli rodáci na věž kostela (dnes již věž neexistuje). novohradky.jpg
Pohoří má dnes již první obyvatelku, paní Blanku Milfaitovou, která letos zvítězila v Londýně v celosvětové soutěži o nejlepší marmeládu. A tak můžete podivuhodnosti tohoto kraje korunovat ochutnávkou a koupí nejpodivuhodnějších marmelád, které svět letos viděl (více na www.nase-dobroty.cz). Obtěžkáni skleničkami s dobrotami a povzneseni nově nabytým bohatstvím v duši se vracíte lesem kousek zpátky do vnitrozemí, abyste přiložili další dílek poznání a podivuhodných zážitků do skládačky života a měli aspoň chvíli z čeho čerpat.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář