Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie v televizi

3. 12. 2013

Kateřina Orlová, 26. listopadu 2013

Potěšila mě Česká televize, že vytvořila a vysílá řadu inscenací o klíčových okamžicích československých dějin 20. století. Zároveň mi ale chvílemi nahání hrůzu.
Jsme nadšená ze samotné myšlenky. Oceňuji scénář Pavla Kosatíka i režii Roberta Sedláčka, moc se mi líbí herecká ztvárnění. Obdivuji, že seriál běží o nedělích v hlavním vysílacím čase. Kdo jej sleduje, ví, že není ani akční, ani odpočinkový, ani svým obsahem líbivý. Dějiny, ani ty československé, nejsou lehký žánr.
   S údivem sleduji jednu tragédii za druhou. Po technicky příznivém zlomu v roce 1918 to šlo už jen z kopce. Seznamuji se s Edvardem Benešem, postavou možná odsuzovanou či kritizovanou, pro nějž jsem však měla vždycky slabost, respektive pochopení. Ovšem jeho rozporuplnost, rozporuplnost jeho rozhodnutí a především historických okamžiků, v nichž musel rozhodovat, je těmito televizními portréty jen umocněná. Po posledním dílu Zabíjení soudruha jsem se vyspala až z pondělí na dnešek. Větší thriller jsem snad ještě neviděla. Kdyby to nebyla krutá skutečnost, díval by se na to člověk jako na brutální science fiction.
A jsou to jen karikatury, krátkým črtem štětce vyjádřené tragédie, jimiž se svět ve 20. století utvářel. Salta mortale, která si svět protrpěl.
   Nepochybuji o tom, že historici dílu jistě leccos vytknou. Seriál na pomezí hraného dokumentu a filmového díla s fiktivními momenty však dle mého vnímání přesně zachycuje to podstatné, uměleckými prostředky zvýrazněné zásadní události. Které stojí za to si připomínat, abychom si je nemuseli na vlastní kůži opakovat.

 

 

Miniaplikace

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář