Jdi na obsah Jdi na menu
 


Demokratická volba

26. 1. 2013

Jiří Kos, 13. ledna 2013

 

kos2.jpg

Demokratická volba vůdce nějakého celku má dlouhověkou tradici po celém světě. Už v historicky první společnosti musel existovat někdo, kdo měl poslední a nejdůležitější slovo. Většinou to byl nejstarší člověk uskupení. Jenže ten při důležitých sezení většinou pospával (stejně jako jeden kníže) nebo si dělal ze všeho legraci (stejně jako důchodce z Vysočiny), aby si nakonec všechny připomínky a názory prostě nepamatoval. Proto se členové komunity rozhodli přistoupit k volbě toho nejschopnějšího bez ohledu na zásluhy a věk.
   Vytvořili z těch nejaktivnějších členů radu a ta měla ze svého středu vybrat toho pravého. A tak vlastně vznikla nepřímá volba. Do děravého pařezu postupně házeli lístky lopuchy se znaky, které si mezi sebou přidělili. Tomu se říká tajná volna. Když nakonec volební lístky sečetli, zjistili, že každý kandidát má po jednom hlase, protože každý samozřejmě volil sám sebe. A tak museli k volbě přizvat zbývající osoby svého společenství – tedy stádo. Tomu se říká přímá volba. Vyhraje ten, který bude mít v celé komunitě největší důvěru.
   Vyhrát znamená získat nejen prestiž a uznání, ale také snadnější přístup k společnému majetku. Proto začali všichni kandidáti obyčejné lidi ve svém okolí  přemlouvat, aby právě jim udělili svůj hlas. Nejenže jim dali  k večeři lepší kus masa, dokonce je začali uplácet. Tomu se říká předvolební kampaň.  Nakonec stejně zvolili toho nejstaršího, ospalého klauna, který si za svůj život nejvíc nastřádal a tak mohl uplatit nejvíce lidí.
   Jó - tradice je tradice. Za čtrnáct dní je další díl přímé volby presidenta. Jsem rozhodnut, koho budu volit. Budu volit ze dvou známých kandidátů toho, kdo na uvedený účet pošle největší obnos peněz. Číslo konta je:
17 111 444 / 5500

Ti všímavější si mohly všimnout, že jsem uvedl konto nadace Charty 77 Bariéry, kterému fandím. Určitě se jim ty peníze budou hodit víc než mě.