Jdi na obsah Jdi na menu
 


ČESKÉ ZDRAVOTNICTVÍ

8. 3. 2013

Marie Břicháčková, 21. února 2013

Představte si, v nemocnici leží někdo blízký, u kterého nevíte jak dlouho tu ještě s Vámi bude. 800px-hospital_room_ubt.jpegNávštěvy jsou oficiálně zakázány a jelikož český lid se vždy držel lejstra, tak s tím nic neuděláte. Co je psáno to je dáno. A navíc se předpokládá, že nemáte rozum a za svým blízkým půjdete i přes to, že na Vás leze chřipka či jiná nebezpečná choroba, dokonce jste podezíráni, že se ubohého příbuzného chystáte nakazit záměrně.
   Kde je empatie, tolerance, vstřícnost, respektování a důvěra? Ty se bohužel u zdravotnického personálu moc nevyskytují. Možná by stálo za to, kdyby se na zdravotních oborech začala vyučovat komunikace s lidmi...
    Bohužel, dnes když nemáte známého či naditější kapsu, tak se s Vámi nikdo nebaví. Jsou i tací, co svou prací žijí a baví je, s takovým člověkem se hned jinak komunikuje a mohou vzniknout i hlubší vazby. Tímto bych chtěla veřejně poděkovat paní doktorce Filípkové z Třeboně, která tímto člověkem je, a jí za to děkuji.
    Myslím, že české zdravotnictví se má ještě hodně co učit. Zkusit se zvednout, zahodit lejstra a podívat se na pacienta, na Vás i na mne, jako na člověka, ne jako na číslo v nějaké kolonce, které stačí jen škrtnout…

 

Miniaplikace