Jdi na obsah Jdi na menu
 


Beskydské toulání

30. 8. 2013

Lumír Šarman, 19. srpna 2013

Poprvé jsem do Velkých Karlovic, ležících poblíž možná známějšího hraničního přechodu se Slovenskem Makova, zavítal před něco víc než dvěma roky. Už tehdy mě zaujala hornatá krajina s hustými lesy. Letos jsem se do Karlovic zase na pár dní vrátil a tentokrát už ne sám.
jurkovic.jpgPro Jihočecha je to kus cesty a velká změna proti naší placaté a vodou zalité krajině. Říká se, že i mentalita člověka se mění podle toho, kde žije. Souhlasím s tím. Horal má jinou povahu než člověk z údolí a ten, kdo žije v rovinatém kraji, najednou zírá, jak na něj kopce působí příjemně, i když se při výstupu na ně zadýchá. V horách není nic zadarmo, bylo a stále je často potřeba se drápat do prudkých kopců – teprve pak se dostaví výsledky, které člověk očekává. Kopce v krajině a kopce v životě jsou podobné. Bez úsilí není vrcholového štěstí. Zkratky ke štěstí nejsou.
   Jsou místa, do kterých bylo za poslední roky nainvestováno mnoho peněz. Soukromých, státních, evropských, norských, amerických. Při letošním beskydském toulání jsem měl zase jednou dobrý pocit, když jsem viděl, jak v Rožnově pod Radhoštěm vznikla a ještě roste lanterna.jpgrozsáhlá a jako živé muzeum působící Valašská dědina (norské fondy), nad Rožnovem byla zbudována Jurkovičova rozhledna (evropské fondy; 1. obrázek), jak státní lesy postavily novou rozhlednu ve Velkých Karlovicích na vrcholu Miloňová  a nakonec mě potěšilo, že hotel Lanterna (2. obrázek), kde jsme bydleli, si nejenom drží už několik let vysoký standart služeb, ale ještě ho zvyšuje!
   Na předposlední den našeho krátkého pobytu jsme si naplánovali patnáctikilometrovou hřebenovou túru, jejíž třetina vedla po česko-slovenské hranici. Pochod to byl příjemný, výhledy krásné. Jen lidí jsme moc nepotkali. Čekali dole v údolí. Hodně se už napsalo o tom, že lenivíme a na zadku prosedíme podstatně více hodin, než prochodíme. Mně stačilo pár dní a rozchodil jsem se tak, že už bych zítra zase vyrazil…