Jdi na obsah Jdi na menu
 


Běhy, běžky, běžičky

14. 3. 2013

Kateřina Orlová, 1. března 2013

Odlepila jsem se od pracovní židle a zvedla nohy z našich třeboňských mokřadů a bažin a vyrazila do větších nadmořských výšin na Šumavě, abych po delší době vyzkoušela tolik vychvalované běžkování.
   Vychvalované oprávněně. Šumava je běžkařským rájem v zimě stejně jako cyklistickým v létě, kdy se to tam osídleností cyklisty podobá našemu Třeboňsku. Jsou zde menší běžkařské okruhy vzdáleně napodobující ty rakouské či německé s dokonale vyprofilovanými a vyměřenými trasami, kde si člověk může trénovat, dávkovat a měřit kondičku, ale především dlouhé fláky dokonale upravovaných cest napříč celým pohořím. Pohyb, čistý sníh a poznávání v jednom. Jedinečné a stále nové přírodní scenérie, nová místa, kapličky a kříže a cedulky s názvy zlikvidovaných obcí. Vždy v pravou chvíli běžkař narazí na bufet, kde se v teple nakrmí a napojí zcela dle libosti, takže odpadá nutnost mít v batohu oběd, který se ve větru, padajícím sněhu a v mrazu tolik nevychutná.
   Je potěšitelné, že na běžkách potkáte lyžaře všech věkových kategorií. Viděli jsme seniory, 800px-jezerni_slat_v_zime.jpgkteří nijak nezávodili s časem, ale volným až šouravým tempem vychutnávali všechny krásy dané situace. Početné i menší party mladých i starších dospělců. Namakance, možná trénující na Šumavský maraton, kteří vás předběhnou dřív, než je stačíte zaznamenat. Domorodce, kteří naběhali možná tisíce kilometrů a jsou na běžkách jako doma. Ale také tatínky či maminky s předškoláky, možná snad i batolaty, kteří si na lyžičky a dřinu zvanou běžkování zvykají. 
   Zavzpomínala jsem na své dřevní doby, kdy jsem vytáhla poprvé své děti ve věku tři a půl a pět let a učila je na Kvildě běžkovat. Byla jsem ojedinělý případ, běžkování nebylo zdaleka tam masové, většina sjezdovala. Ale jsem ráda, že se k nám mnozí přidali.
Určitě je dobře, že lidé v létě sedají na kola a v zimě nazouvají běžky. Krom všech samozřejmých pozitivních účinků pro člověka samého je to novodobá forma symbiózy člověka a krajiny. Člověk šetrně využívá možností krajiny a přírody k pohybu, odpočinku, smyslovým zážitkům či kulturnímu obohacení, a na oplátku díky tomu krajinu udržuje, kultivuje a chrání.