Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zlo a sex v přednáškách Otce Špidlíka

15. 11. 2012

Při dalším setkání na půdě třeboňské ČKA jsme shlédli a vyslechli dvě krátké, spolu nesouvisející úvahy Otce Tomáše Špidlíka natočené v devadesátých letech v Římě bratry Suchánkovými z Olomouce, kteří byli v Třeboni rovněž přítomni.
   Co je zlo? V mytických dobách byly dobrem a zlem vnější síly, zlem byl ďábel, který působil nezávisle na dobru a zlu a samozřejmě nezávisle na člověku. Dosud je toto pojetí přítomné v pohádkách, které jsou naprosto nezbytné pro děti. Ukazují jasný rozdíl mezi dobrem a zlem a zprostředkují též první (zdravé) setkání se zlem v útlém věku. Dobro musí zvítězit. Jednoznačné protipóly dobra a zla jsou jedním ze základů univerzálního morálního hodnotového systému člověka.
    V buddhismu se stalo pramenem všeho zla tělo. Buddhu vychovávali v izolaci jakési rajské zahradě, v přepychu a bezstarostnosti, aby jej ušetřili pozemských strastí. Když pak jednou nahlédl zpoza pomyslné zdi zahrady na všední život, uviděl pohřeb. Pochopil, že zdrojem utrpení a zla je smrtelné tělo. To vedlo k askezi. Víme však, že tělo není zlé, tělo je krásné.
Pro starověké Řeky byly zdrojem zla vášně. Jedině potlačením emocí lze dosáhnout radosti, klidu a dobra. Angličané v 19. století četli hodně řecké stoiky a nasáli z nich onen příslovečný klid bez vášní. Bez emocí a vášní však člověk není člověkem.
   Skutečným zdrojem zla je myšlenka, kterou svobodný člověk buď přijme, nebo nepřijme. Zlo pochází ze svobodného rozhodnutí člověka. Biblický had je zlá myšlenka. Záleží jen na každém z nás, jestli zvolíme peklo špatných myšlenek. Ráj spočívá naopak v tom, že umíme zlé myšlenky, zlá pokušení odvrhnout, že zlé myšlenky nebereme smrtelně vážně.
    Člověk je tedy v zásadě dobrý, rodí se jako dobrý a zlý být nemusí, záleží jen na jeho svobodné volbě.
    Odmítání zlých myšlenek je však boj, těžký celoživotní boj. Nedaří se vždycky. Když však zlou myšlenku proměníme ve zlý čin, ani pak není dobro ztraceno. Zlý čin lze odpustit, odčinit pokáním, které je radostné a přináší stále novou naději.
   Živelné katastrofy nejsou zlem. Jsou zdrojem utrpení, které však také není zlem.
   Sex je nezbytným důsledkem toho, že člověk byl stvořen jako muž a žena. Mohl být stvořen jako jeden bezpohlavní typ, který by si stačil sám. Ale tím by se nerealizoval vztah, a vztahem je Bůh, vztahem je láska. Muže a ženu spojuje láska. Do stavu vytržení neboli extáze se člověk dostává nejen na tělesné, ale i duševní a duchovní úrovni. A jen tehdy je sex krásným lidským atributem a nikoli jen zvířecí atavismem, jestliže je součástí tělesného spojení též duchovní souznění.

Podle přednášek Tomáše Špidlíka volně, stručně a vlastními slovy zpracovala Kateřina Orlová

PS: Max Kašparů: Chyby ve vztazích lze napravit odpuštěním. Tomáš Špidlík: Zlé činy lze napravit odpuštěním. Prostý závěr dvou přednášek, prostá pravda, k níž se v životě tak těžko propracováváme.