Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvaha nejen nad Rychtou

Jiří Kos, 5. března 2012

   V dobách, kdy hospoda Na Rychtě patřila nám všem (alespoň to tak vládnoucí garnitura té doby tvrdila), se v sále v patře pořád něco dělo. Pokud jsem to správně vnímal coby dítě školou povinné, měl tento sál podobu divadla. A z něho také pro další léta zbylo to zvláštní vyvýšené podium, na kterém byla kdysi opona a také kulisárna a šatna. Vzpomínám si ještě na kolejnice v parketách, po kterých se vtahovaly ze stran kulisy. V té době jsem do sálu chodil se svými vrstevníky především na loutková představení, která se konala v našem městě poměrně dost často. Ještěže po republice jezdilo spoustu loutkohereckých souborů rychta.jpgs dětskými programy. Základní škola tam předváděla besídky a školní představení, město navštěvovaly různá putovní divadla a existoval tu i vlastní soubor velice nadaných lidí. Prostě na vchodových dveřích pravidelně visel plakát jako pozvánka na příští akce.
   Když nově vybudované kino zlikvidovalo v Edenu nejhezčí a největší sál v městě, začaly se na Rychtě konat i taneční zábavy a plesy. Židle a lavice se prostě uklidily stranou a „houpavý sál“ byl vyhlášený po celém okolí. Ale nestárnou jenom lidé, ale i budovy. Hospoda Na Rychtě byla v posledních letech vystavena zájmům podnikatelů, kteří ji vlastnili. Houpavému sálu je nejspíš odzvoněno, protože by se jednou mohl zhoupnout naposledy. Rychta tak dává patřičný příklad mladší kolegyni „Farské louce“ jak zestárnout rychle a bez užitku. Přesto si tento parketový sál své už odsloužil a zbyly jen vzpomínky. Krásné vzpomínky plné pohody, humoru a přátelství, protože lidem přinášel vždy jenom dobrou náladu při zábavách a různých společenských akcí. I tohle přece lidi po desetiletí obdivuhodně stmelovalo.
   Dá se žít jenom ze vzpomínek? Dá, ale není to, co člověka těší a motivuje. Myšlenky z minulosti ho spíše nabádají k tomu, aby se uzavřel do sebe. Vzpomínky by měly spíše vytvářet základ pro další velké činy, touhu po dobrodružství a po dobré zábavě. V Lomnici schází důstojný sál, ve kterém by se lidé scházeli a společně se bavili. Ale s tím nejspíš nic nenaděláme a budeme se muset smířit s faktem, že je úplně jiná doba – uspěchaná, nemravná, plná bezohlednosti a neznající pojem vzájemná úcta. Doba, ve které se člověk žene za bohatstvím a vlastním úspěchem. A ta nějaký nový sál pro zábavu v podstatě vůbec nepotřebuje.  

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář