Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psí epitaf

30. 9. 2012

Martina Vávřová, 25. září 2012

Rčení, že pes je přítel člověka, známe všichni. A bereme ho zcela automaticky, aniž bychom o něm přemýšleli… A psi nám svou oddaností a přítulností toto rčení jen potvrzují.
   Ale jsme také my, lidé, přáteli psů? Je také ten, který si pořídí domů psa, jeho opravdový přítel? Ve většině případů ano, ale najdou se i tací, kteří toho nejsou schopni. A co víc – jsou schopni psovi ublížit tak, že to nepřežije.
   Mám na mysli otravy psů, které nejsou, podle veterinářů, žádnou výjimkou. To se prostě jednou jeden rádoby milovník psů rozhodne, že mu sousedův pes něčím vadí a hodí mu nějakou tu otrávenou dobrůtku přes plot. Důvěřivý pes ji sežere a neštěstí je na světě. Takový idous.jpgpejsek nemá šanci přežít, protože i kdyby se z toho nakrásně vylízal, přijde „hodný soused“ znovu a pro jistotu ještě jednu dobrůtku přihodí.
   Nelze ani popsat, jak je hrozné dívat se na vlastního psa, na přítele, kamaráda a ochranáře, jak se pomalu ztrácí před očima, jak na vás dělá smutné oči a vy mu nemůžete nijak pomoci. Takový pes moc zkusí a kvůli čemu? Kvůli nějaké zlé osobě, co si usmyslela, že zrovna tenhle pejsek se jí nelíbí?
   Náš pes nikdy nikomu nic neudělal. Právě naopak – rozdával radost nejen nám, ale také postiženým dětem, k nimž jsme s ním dojížděli. Radost dětí, jejich jiskřičky v očích, byly největší odměnou i pro něj. Byl s nimi šťastný. A nejen s nimi – byl šťastný s námi a my s ním. Naše malá dcera ho zbožňovala, byl to její miláček. Jak jí máme teď vysvětlit, co se stalo, proč už tu s námi není? Je ještě malá, nedokáže to pochopit…
   Těmito několika řádky bych se chtěla s naším kamarádem rozloučit a popřát mu mnoho hezkých dní v psím nebi. Tam už nikdy žádného „hodného souseda“ nepotká. Hodně štěstí kamaráde!
   Nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby onu „dobrůtku“ našlo dřív naše malé dítě…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář