Jdi na obsah Jdi na menu
 


A já jsem Bílkovi nevěřil

20. 6. 2012

Jiří Kos, 20. června 2012

   Na probíhajícím ME v kopané 2012 v Polsku a na Ukrajině naši fotbalisté porazili v dramatickém zápase polský tým, vyhráli tak skupinu A  a postoupili mezi 8 momentálně nejlepších týmů v Evropě. Po nepřesvědčivých výkonech v celé kvalifikaci na EURO, po úvodním propadáku s týmem Ruska a nepříjemném zranění dirigenta Rosického, je to doslova fotbalové zmrtvýchvstání, které doprovázelo určitě i velké štěstí, ale potěšilo mně a mnoho dalších fotbalových fanoušků  v naší malé zemičce.
   Přiznávám se - nevěřil jsem trenérovi Bílkovi a ani mužstvu, které poskládal. A nyní se musím zatrener.jpg mé pochybnosti řádně omluvit. Takové chyby by se skalní fotbalový fanoušek neměl nikdy dopustit. Naděje přece žije až do poslední chvíle. Další zápas - čtvrtfinálový s Portugalskem může bilanci našeho národního týmu jen vylepšit, ale určitě to nebude žádná ostuda, když po něm do dalších bojů nepůjde - pokud ovšem zase nedostane nějaký velký gólový příděl jako od Rusů. V osmičce jsou totiž hodně silní soupeří a žádný outsider.
   Teď jsem začal Bílkovi věřit, dokonce jsem změnil názor na „nevýrazného“ útočníka Baroše, který s Poláky zaválel a nahrál Jiráčkovi na vítězný gól. Jsem jako ten „nevěřící Tomáš“. Toho nakonec přesvědčilo až to, když z mrtvých vstalému Ježíšovi vložil ruce do ran na dlaních. Uvěřím, až když uvidím. Ale takových nás bylo určitě víc. Nakonec mi přestalo vadit i to, že s trenérem Bílkem Český fotbalový svaz prodloužil smlouvu ještě před začátkem mistrovství.  Možná to bude skutečně on -  fotbalový Mojžíš, který vyvede český tým z fotbalového záhrobí znovu na výsluní.
   Přejme mu to. Fotbal je jen hra – někdo musí zvítězit a někdo zase prohrát. Ale proč bychom měli prohrávat pořád jen my – Češi.
   A ještě jeden postřeh z ME 2012, ale i vlastně z jiných mezinárodních turnajů nejen fotbalových. Stále jsem si nezvykl na fakt, že naše hymna končí slovy – země Česká domov můj. V uší mi totiž pokaždé po skončení tohoto nádherného ploužáku zazní známý diskošlágr – nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijú. Proč asi? Holt stále zůstávám Čechoslovákem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář