Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzdálená země

28. 10. 2011

Kateřina Orlová

Haiti

Leží spolu s Dominikánskou republikou na ostrově Hispaniola v tichomořském souostroví haiti.jpgVelké Antily, k jehož břehům přirazil 5. nebo 6. prosince 1492 Kryštof Kolumbus a nazval jej „rájem na zemi“. Dnes je z ráje na zemi nejchudší země západní polokoule. Španělští dobyvatelé velmi rychle vyvraždili původní indiánské obyvatelstvo a vzápětí začali během 16. století na ostrov přivážet černošské otroky z Afriky. V 17. století se na pozdější haitské straně ostrova začali usazovat francouzští piráti a země se stala francouzskou kolonii.
Haiti se po velkém povstání otroků v roce 1804 stalo prvním černošským státem na světě. Ani následujících 200 let historického vývoje se však neobešlo bez dalších masakrů, bezpráví a krvavých diktatur. Nezdá se, že by černoch černochovi vládl lépe a radostněji než kdokoli jiný komukoli jinému. Na začátku 20. století bylo Haiti několik let okupováno USA a poté s občasným „umravněním“ ze strany USA či OSN je země nadále suverénní.

Blahoslavení chudí

Skutečnost je ještě dnes taková, že Haiťané si vládnout neumějí, neumějí se o sebe mnohdy postarat ani v elementárních věcech života. Obyvatelé, jichž je kolem 10 milionů, jsou převážně černoši afrického původu. Zhruba polovina jsou analfabeti, není zde povinná školní docházka. Naprostá většina žije pod hranicí chudoby. Na venkově si ti šikovnější uloví nějakou tu rybu, vypěstují trochu zeleniny. Jedí maximálně jednou denně, když se zadaří. Obvykle misku rýže z humanitární pomoci. Pokrm připravují venku na zemi v prachu, tepelně upravují v kotlíku na dřevěném uhlí. Hygiena není důležitá, na záchod se chodí do moře (kde není moře, tak asi kam se dá). Zdravotnictví je nedostupné a žalostné. Podle toho vypadá i zdravotní stav obyvatel, AIDS, průjmová onemocnění, tuberkulóza, parazitární nemoci, to jsou běžné nemoci, které se neléčí. Z úrazu se buď člověk vylíže sám, nebo zůstává mrzákem či zemře. Lidský život zde má nulovou hodnotu. Průměrný věk je 20 let (mladá země s plodnými ženami, ale i vysokou úmrtností). Ženy rodí na dvorku na židli (zde tedy nemají starosti s porody doma jako některé civilizované rodičky, jimž je porodnice přítěží). Elektřina neexistuje, převažující dopravní prostředek je pěšmo, maximálně osel nebo korba náklaďáku. Mnozí nevědí, jak se jmenují (mají jen příznačnou přezdívku), netuší, kdy se narodili, jak jsou staří. K čemu taky? Kamenem úrazu se to stává jedině tehdy, chtějí-li jít k volbám.
   Lidé jsou přes neradostné vyhlídky šťastní, deprese a sebevraždy téměř neexistují. Jsou dětinští, ale odolní a drsní, nestěžují si. Mnozí neumějí číst a psát, ale všichni umějí tancovat, zpívat a znají zpaměti celé pasáže z Bible. Pracovní morálka je nulová, korupce třetí nejhojnější na světě. Soudce soudí podle majetku, učitel pobírá plat, ale neučí, dítě do školy nechodí. Úředník sotva co zařídí nebo jen s úplatkem a velkým přemlouváním.
   Ostrov Hispaniola je tak trochu historicky vzniklý sociální experiment. Haiti zůstalo uzavřeným státem černochů a je jednou z nejchudších zemí světa. Sousední Dominikánská republika se více otevřela vnějším civilizačním vlivům, dnes tvoří naprosto převážnou část obyvatelstva mulati a do země přijíždějí západní turisté, kteří sem přivážejí i západní bohatství.

Kdyby chyby

Kdyby byl zůstal ráj na celé planetě Zemi, kdyby nebylo rozpínavých Evropanů, kteří šli za pokrokem i přes mrtvoly, kteří uchvátili několik kontinentů, vyvražďovali jedno obyvatelstvo a ve své zpanštělosti zotročovali jiné, žili by Indiáni dál ve svých Amerikách, černoši primitivně v Africe a nemuseli bychom se dívat, jak teď žijí na tom Haiti primitivně a uboze, jak to prizmatem našeho civilizovaného pohledu neumějí. Křesťanský Evropan však nemohl jinak a nám nezbývá, než zpytovat svědomí a nést za naše předky, jejichž dravost nám přinesla pohodlí a luxus, v němž žijeme, zodpovědnost. 

Nezbývá než učit chytat ryby

Povědomí o Haiti v naší zemi se nezvýšilo jen prostřednictvím ničivých katastrof, které zemi zužují (zemětřesení, cyklóny a povodně, jež vznikají v souvislosti s erozemi půdy, které jsou důsledkem masivního vymycování lesů), ale i díky misionářské činnosti obláta otce Romana Musila a humanitární činnosti Arcidiecézní charity Olomouc. Otec působil na Haitu v jedné vesnici na severu několik let a zanechal za sebou obrovský, neuvěřitelný kus práce. Mimo jiné dostavěl v místě svého působení školu a zprostředkoval ve spolupráci s olomouckou charitou několik humanitárních projektů, k nimž patří adopce na dálku či vysílání dobrovolníků pomáhajících ve školství a zdravotnictví. Češi jezdí na Haiti hloubit studny a učí to místní obyvatelstvo. Jde to ztuha, protože Haiťané nemají technické myšlení, neznají nástroje jiné než motyku, takže je to pro ně velmi náročné. V současné době se vytipované rodiny učí pěstovat kukuřici, fazole a zeleninu, od semínka až po sklizeň, a chovat kozy. Prvních padesát zabřezlých koz bude rozděleno do rodin, které po narození kůzlat odevzdají kozy k dalšímu zabřeznutí a kůzlata si ponechají k vlastní obživě. Cílem všechno těchto programů je osvobodit obyvatele od závislosti na humanitární pomoci a umožnit jim samostatný život, v němž dokážou být alespoň částečně za sebe zodpovědní.
   Adopce na dálku mají tentýž cíl jasný – nezávislost a samostatnost. Většina vzdělaných Haiťanů sice pokukuje po emigraci, nicméně vzdělání je dalším semínkem, z něhož mohou vyrůst dobré věci. Adopce umožňuje potřebným dětem chodit do školy, za 6 500 Kč ročně mají výuku, povinnou uniformu, pomůcky, základní zdravotní péči a jedno jisté jídlo denně. V současné době chodí díky Čechům na Haiti do základní školy kolem 300 dětí.

Křehký pojem svoboda
Haiťané si cení své nezávislosti, obdivují Kubánce, že si uchovávají svou nezávislost na USA. Jsou svobodní. Jsou svobodní? Nejsou závislí na solidaritě zbytku světa? Nezahubila by je jejich pasivní svoboda? Není však uzavřenost země před globálním světem nositelem vnitřní svobody každého jednotlivého Haiťana? 































 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář