Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tradice nebo byznys?

13. 5. 2011

Jiří Kos, 29. dubna 2011

   Jako školák jsem měl moc rád pálení čarodějnic - a to se vším všudy, protože jsme si je připravili úplně sami. Pod vedením starších chlapců jsme svozili ke starému hřbitovu na skládku chrastí a dříví, jehož se obyvatelé Lomnice chtěli zbavit, z traktorové stanice jsme přiváleli staré pneumatiky, přidali slamníky a další odpad, který hořel. Udělali z toho velkou hranici a tu jsme 30 dubna večer slavnostně podpálili. V té době ještě nikdo neznal pojem ekologie. V té době nebylo zapotřebí požární auto, aby tu hořící vatru hlídalo. Uhlídali jsme ji sami. Nikdo tam neprodával klobásy a pivo. Přesto lidé přišli a bylo jich dost.  Přišel ten, kdo chtěl, hlavně se dostavily děti. Ty si s sebou přinesly různé lucerny a proutěná košťata, které ve finální části zapálily a kroužily s nimi ve tmě. Byla to spontánní, srdeční zábava, při níž se mazaly obličeje blátem ze Zlaté stoky a taky krémem na boty, který šel těžko smýt. Takové pálení čarodějnic ve mně zůstává zakódované jako nezapomenutelný zážitek.
   Od té doby, co se konají v Lomnici „Čarodějnice“ na Farské louce, dlouholetá tradice k pobavení dětí i dospělých se rozšířila ještě o jeden prvek - pro mnohé důležitý byznys. Občerstvení, divadlo, taneční zábava – asi to musí být, protože se lidé sami mezi sebou nejspíš už neumí pobavit. A tohle není nic pro mě. Připadá mi to, jako když dospělí vezmou omladině věc, která jí kdysi patřila. Ze začátku jsem na Farskou louku také chodil, protože moje děti byly malé a potřebovaly doprovod, ale když mohly jít samy, přestal jsem tuto akci navštěvovat, protože mě nevzala za srdce. Nejsou to totiž „Čarodějnice“, které si pamatuji a na ty nové, vyumělkované si prostě nemohu zvyknout.
   Přesto přeji organizátorům pálení čarodějnic na sobotu hezké počasí, aby se jim akce povedla; aby vybrali dost peněz, aby prodali hodně klobás, pečiva, piva a limonád - a aby si nakonec každý upálil tu svou čarodějnici.