Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sbohem, pane Grušo

14. 11. 2011

Lumír Šarman, 29. října 2011

Odejít v den státního svátku, to není jen tak. Při tak významné příležitosti, jakou je výročí založení Československa v roce 1918 by něčí skon mohl dokonce působit jako poněkud méně významný, než ve skutečnosti pro jeho okolí je.
   Včera bylo naší republice 93 roků a slavila. Ona i my. Každý po svém. Včergrusa.jpga skončil na operačním stole někde v Německu život Jiřího Gruši, spisovatele, bývalého diplomata a ministra školství. Odešel člověk, který dvě funkční období předsedal celosvětové organizaci lidí „vládnoucích perem“, tedy PEN klubu (PEN - Playwrights, Poets, Essayists, Novelists). Zemřel muž, o kterém Pavel Kohout den po jeho smrti napíše (MF Dnes): „Málokdo z Čechů byl takový světoobčan jako on a snad žádný světoobčan nebyl jako on Čech.“
   Nedávno jsem si skoro bez dechu přečetl jeho esej o našem druhém prezidentovi „Beneš jako Rakušan“ a znovu jsem žasl (stejně jako při čtení jeho knihy „Česko, návod k použití“) nad jeho přehledem, nadhledem, znalostmi a především, nad jeho nakládáním s češtinou.
   Bude mi chybět. Mužů, jako byl on, není mnoho. 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář