Jdi na obsah Jdi na menu
 


Řemeslo už nemá zlaté dno?

18. 4. 2011

Kateřina Orlová, 18. dubna 2011

Před nedávnem pan ministr Dobeš prý rodičům doporučil, aby hlásili své děti na učňovské školy. Bez ohledu na souvislosti se tato rada jeví jako rozumná. O to překvapivější byla reakce některých médií.
   Někteří novináři vylili s vaničkou všeobecné nespokojenosti s panem ministrem i tento jeho výrok a pohoršovali se, jak může šéf školství chtít, aby byla naše mládež nevzdělaná. Že s titulem se hledá práce lépe, že s titulem je člověk na trhu práce konkurenceschopnější.
Asi nemusím zdůrazňovat, že proti vzdělání nic nemám. Všichni rodiče chtějí pro své děti to nejlepší. Ovšem nejde o to být nevzdělaný, ale o to „něco pořádného umět“. Za výrokem „dejte děti na učňovskou školu“ vidím snahu mít v národě kvalifikované řemeslníky.
Dobrou práci si nejlépe najde ten, kdo se naučil během „přípravy na život“ pracovat, osvojil si určitou dovednost nebo pronikl do některého z potřebných oborů lidské činnosti, ten, kdo si vypěstoval potřebnou morálku a volní vlastnosti. Mám za to, že diplom dobrou a uspokojivou sám o sobě práci nezaručí.
   Ne všichni jsme nadaní stejně a srovnatelně. Někdo má studijný schopnosti, jiný má fortel, craftwoman.jpgtvůrčí schopnosti a šikovné ruce. Nelze všechny rovnat do jedné lajny. Ve funkčním společenství existuje dělba práce. Ti, kteří se zaklínají maturitami a tituly, kteří naříkají nad „nevzdělaností“ národa, zapomínají, že všichni se nemohou živit duševní prací, že lidí schopných řemesla ubývá, ač potřeba řemesel do jisté míry zůstává, nechtějí si přiznat, že vzdělání v současné době u nás prožívá inflaci (to se nedomnívám, to tvrdí všichni učitelé středních a vysokých škol, které znám). Nevšimli si, jaké kvalifikované obory hledá v Čechách po uvolnění trhu práce Rakousko a Německo, přehlédli, že řada maturitních, bakalářských a magisterských oborů studenta nic konkrétního nenaučí, nechtějí vidět, že pro některé děti je učení mučení a raději by vyráběly. Nikdy neslyšeli o tom, že v západních zemích jsou muži, kteří umějí vzít za práci, kteří umějí postavit dům, zavést elektřinu, opravit kanalizaci nebo instalovat koupelnu úzkoprofiloví a velice žádaní? Nevědí o profesi takzvaných hodinových manželů, mužů kutilů, kteří udělají na požádání v domácnosti vše, co vystresovaní a plně vytížení manželé-duševní pracovníci nezvládají? Skutečně jim připadá, že maturita na střední škole kdovíčeho dává dítěti víc, než tradiční řemeslo, které se nějak jmenuje?
Copak je nějaké terno urvat na trhu práce místo v call centru a atakovat spoluobčany nesmyslnými nabídkami a průzkumy? Není lepší založit si svobodně s výučním listem živnost, na kterou žádný bakalář nemá? A když bude chtít otitulovaná dívka dělat kadeřnici, hezky rychle se bude muset rekvalifikovat. Když se bude mládenec ucházet o práci instalatéra, nevím, jestli bude žádanější, když předloží diplom z vysoké školy.
   Lecjaký otitulovaný tře bídu s nouzí. Lecjaký cukrář udělá díru do světa – připomeňme si krásná perníková srdce, která upekly a vyzdobily moravské cukrářky pro prince Williama a Kate. Bez kvalifikovaných zedníků nic nepostavíme. Bez certifikátu na komín od vyučeného kominíka pojišťovna škodu způsobenou požárem neproplatí. Šikovný truhlář si musí dát moc velký pozor, aby mu lidé neutrhali ruce.
   Sociální inženýrství a kvóty podle mého názoru nic nevyřeší. Jestli chceme svým dětem pomoci, učme je pracovat, vychovávat k zodpovědnosti a podporujme jejich talenty, ať jsou jakékoli. Všechny jsou třeba. A pláč nad „nevzdělaným národem“ (sama si nemyslím, že jsme nevzdělaný národ) nemusíme řešit přístupem „vysoké školy pro všechny“, ale spíš „dobré a kvalitní školy všech stupňů“.



 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář