Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pat a Mat v Lomnici

Jiří Kos, 21. května 2011

Pat a Mat –  dva svérázní kutilové, kteří vyřeší každý problém po svém, ale také dva velcí popletové známí svou nešikovnou šikovností. Však je všichni moc dobře známe. V poslední době přestali vymýšlet, kutit a opravovat a raději se vrhli na putování po celé České republice s tím, že se stanou známými cestovateli jako byl Zikmund a Hanzelka.
Jednu jarní sobotu si naplánovali podívat se do historického města Tábora, ale popletli si autobusy a tak vystoupili u nás v Lomnici. 
   „Nu což,“ mudroval Pat, „když už jsme tady, tak se po městě pořádně rozhlédneme. Ty zatím vyber v bankomatu peníze a já – já musím, vždyť víš.“
   Pat a Mat se na náměstí rozešli s tím, že se po půl hodině sejdou u té zelené sochy uprostřed betonové plochy. Hodiny na Staré radnici ale odkrojili mnohem více času, než si ti dva naplánovali. Setkali se později a oba měli smutný výraz ve tváři. „Žádnej bankomat jsem nenašel, takže jsme bez peněz,“ řekl Mat.
   „A já jsem to málem nestihl. Marně jsem hledal nějaký záchod, potom pátral po vhodném odlehlém místě a nakonec jsem zalezl do houští u místního kostela. Jenže jsem si potom spletl lopuchový list s kopřivou a tak bych teď potřeboval koupit si nějaký krém na spáleniny,“ stěžoval si Pat.
   Pat a Mat začali řešit svojí nezáviděníhodnou situaci.
„Jedna paní říkala, že si můžeme vybrat peníze z účtu v prodejně, když nakoupíme věci za tři sta korun,“ navrhoval Mat.
   „Jenže co budeme dělat s nákupem za tři sta korun?“ nesouhlasil Pat, „dostal jsem ale jiný nápad! Vyloupíme zdejší poštu! Nemají tu žádné městské policajty, takže to půjde lehce. Mám někde v batohu pistoli na kuličky – tu nikdo nerozezná od té pravé a támhle v tom obchodě koupíme punčochy na hlavu!“
   „Ale za co koupíme ty punčochy, když nemáme v kapse ani vindru? Navíc jsem při obchůzce zjistil, že má zdejší pošta v sobotu zavřeno,“ protestoval se Mat.
„To je teda situace…“ zesmutněl Pat, „my nemůžeme nakoupit, nemůžeme ani vyloupit poštu - vždyť my nemůžeme ani odjet z tohoto města, protože nemáme na lístky! Bez peněz do Lomnice nelez!“
   „Je tu jedna možnost!“ najednou zajásal Mat, „pojedeme stopem, za ten se přece neplatí! Ale kam pojedeme? Mají tu nějakou mapu nebo orientační tabuli?“
„Nikde jsem nic podobného nenašel, ale támhle na křižovatce značky hlásí: nahoru – Veselí nad Lužnicí, dolu – Třeboň. Pojedeme do Veselí – tam bude určitě veselo… A hlavně tam mají bankomat.“
   Pat a Mat si uměli vždycky poradit - i za cenu, že toho víc pokazili než dokázali. Ale budou si také vědět rady další turisti, kteří přijedou v létě do Lomnice na návštěvu?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář