Jdi na obsah Jdi na menu
 


Od železnice přes obchvat k železnici

3. 8. 2011

Kateřina Orlová, 3. srpna 2011

 

Taky se vám to už stalo? Jedete autem ve všední den na Prahu a před Planou nad Lužnicí se zaseknete v půlhodinové koloně. A zatímco čekáte, všimnete si, že vedle vás vedou koleje (nově opravené), po nichž za celou dobu neprojede ani drezína.
   Bydlíme u státnice. Nevýhody takového bydlení si dovede představit i ten, kdo bydlí v závětří. 0_2.jpgNemůžete spát při otevřeném okně, větrat z ulice, musíte si zvyknout na hluk, špinavá okna, parapety zaprášené černým, mastným práškem, chvějící se zdi. Obchvat však definujeme jako naprostou hloupost. Nepovažujeme auta za tak úchvatná, abychom se na ně dívali i při procházce do přírody v okolí Lomnice. Nechceme se autům klanět tak, abychom kvůli nim lili další megatuny asfaltu na pole. Města historicky vznikala mimo jiné na obchodních cestách, proč se tedy zbavovat dalších kořenů místa, v němž žijeme? Pohostinství pro kolemjdoucí a cestující patří nepochybně k nedílným součástem života každé osady, je jedním ze způsobů kontaktu s okolním světem a způsobem setkávání.
   Hloupost je ovšem také nákladní automobilová doprava. Státnice, která se v Lomnici z gruntu rekonstruovala teprve nedávno, je místy už popraskaná. Obrovská nákladní auta ničí životní úroveň naprosto všem a naprosto všude. O tom není třeba nosit dříví do lesa.
Stávky železničářů budí přinejlepším úsměv. Hustá a užitečně zbudovaná železniční síť v Čechách není využitá, místy zarůstá lebedou, stávající služby státních drah jsou ještě dnes občas reminiscencí na časy, kdy převládalo všenárodní vlastnictví. Je mi líto, že železničáři mají silné odbory, ale lobbisty žádné. Takové, kteří by přeprali nebo se aspoň snažili vyvážit klan autodopravců.
  trat.jpg Jako dítě jsem jedny jarní prázdniny prožila u babičky na Moravě, která měla zahradu na kopci Květnice, na němž jsem celé dny četla a přitom pozorovala nákladní vlaky, které nedaleko co chvíli projížděly. Bavilo mě počítat vagóny, jichž bylo vždycky víc než u nás v jižních Čechách. Odhaduji, že dnes by počtu vagónů v jednom takovém vlaku nedosáhl ani počet projíždějících nákladních vlaků za měsíc.
   Kdybychom obrovské náklady surovin, výrobků a zboží přepravovali po železnici, neohrožovali by nás náklaďáky. Kdyby jsou chyby, jenomže chybami se člověk učí. Nebuďme loutkami zájmových skupin, neřešme absurdní problémy (obchvat versus průtah), nezlepšujme podmínky silniční nákladní dopravě, dávejme najevo, že chceme žít v prostředí přátelském pro člověka a že přijímáme pouze řešení společenských otázek vycházející z racionální, odborné diskuze. Aby například ani železničáři nemuseli mít své lobbisty a požadavky jejich odborů nebudily přinejmenším úsměv.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář