Jdi na obsah Jdi na menu
 


Japonci a my

22. 3. 2011


Lumír Šarman

Za časů, kdy ještě skoro nic z toho, co si člověk kupoval, nepocházelo z Číny, vypadalo Japonsko v očích Evropana jinak než dnes. Země vznešených a oddaných samurajů, země japan.jpgostrovů a spolehlivých aut. Země nejmodernější techniky. Vzpomeňte na první kazetové magnetofony. Možná měly značku Panasonic nebo SONY. Stejné to bylo u kvalitních hi-fi sestav nebo televizí.  Japonsko ale také vždy bylo zemí naprosto jiné společenské kultury. Poslušnost vůči autoritám všeho druhu včele s vlastním státem, loajalita k zaměstnavatelům, nad kterou Evropané i Američané zvedají obočí (Věděli jste, že průměrný Japonec konce minulého století strávil celý svůj život prací pro jednoho zaměstnavatele a že si skoro nebral dovolenou?). Možná je to tím, že se Japonsko rozkládá na ostrovech obklopených oceánem. Není kam utéct, je potřeba to zvládnout a to společně se všemi ostatními.
    Katastrofa, která v posledních dnech Zemi vycházejícího slunce potkala, má apokalyptické rozměry. Statisíce lidí přišly o obydlí, tisíce, možná desetitisíce už nežijí. Celá města byla zničena, několik jaderných elektráren bylo poškozeno, jedna dokonce natolik, že ohrožuje své okolí. Když se však podíváte na fotografie, když si čtete noviny, když se díváte na televizi, vidíte Japonce nepodléhající hysterii, trpělivě snášející katastrofu, která podle některých nemá obdoby.  

   Ve stejné době tady, v Evropě, která si říká EU, řádí cunami populisticky hloupých návrhů na rychlé zavírání jaderných elektráren. Člověku se přitom tak nějak zachce být Japoncem. Alespoň na chvíli. 

(Obrázek - zdroj Wikipedia)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář